Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (4/21)

12. 05. 2017 14:51:25
Šéf pochybuje o schopnostech zločinců Harryho a Jindry. Jenže nejsou další lidi a volby se nezadržitelně blíží, takže akci Pendolino už nelze odkládat. Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí začíná houstnout.

I na zápase první fotbalové ligy vypadali oba pánové v oblecích poněkud nepatřičně. Jejich tváře navíc kryl umělý plnovous. Jenže i tady měl účel světit prostředky. Mezi hlučnými fanoušky těžko mohl někdo slyšet, o čem si povídají. Pánové si ale bohužel vybrali utkání, kde hluční fanoušci chyběli. Vlastně kolem nich nebyli fanoušci vůbec žádní, protože mizerná kopaná nikoho nezajímala. Zvuky vydávali akorát hráči, rozhodčí a realizační týmy klubů včetně trenérů, kteří se trápili dole na hřišti. I když oba pánové na prázdné tribuně šeptali, přesto jejich mluvu kapitán Orel bez problémů zaměřil směrovým mikrofonem. A tak český fotbal konečně posloužil dobré věci.

„Co nejraději vaříte z cukety?“ zeptal se větší muž toho menšího.

„Nic. Cuketa mi nesmí do kuchyně,“ odpověděl ten menší.

„Nesehnali jste náhodou ještě další dva adepty? Šéf si není úplně jistej, jestli to ta první dvojka zvládne.“

„O druhý dvojce se budeme bavit, až se dočkáme platby za tu první.“

„Právě jste se dočkali,“ pravil větší muž a podal tomu menšímu svazek klíčů. „Jsou od auta. Uvnitř najdete doplatek.“

„V korunách nebo ve zlatě?“

„V přihrádce na lékárničku.“

Menší muž schoval klíče a oba si pak společně vychutnali spálenou tutovku a neproměněnou penaltu.

„Jste už ochotnej bavit se o tý druhý dvojici?“

„Teď už ano.“

„Máte nějakou?“

„Ne.“

„To je dneska opravdu tak těžký sehnat podprůměrně inteligentní zločince?“

„Sehnat se ještě celkem daj, ale v drtivý většině maj vlastní program a velký sebevědomí. Pořád se do všeho derou, i do politiky, chtějí víc a víc, nejradši by byli všude vidět. A takový se nehoděj.“

Domácí fotbalisté konečně vstřelili gól. Oba pánové zajásali a zatleskali, aby nevypadali ještě víc podezřele. Záhy však vyšlo najevo, že to byl vlastňák.

„Harry a Jindra nejsou úplný nemehla. Když jim napíšete pokyny, tak by to měli zvládnout,“ tvrdil odvážně menší muž.

„Pokyny měli už teď a stejně se moc nepředvedli,“ kontroval ten větší. „Opravdu nemáte nic dalšího na skladě?“

„Možná příští tejden.“

„To bude pozdě. Šéf musí rozjet akci už tuhle neděli.“

Opět se něco dělo na hřišti. Hráči se seběhli kolem brankáře hostů, který zůstal nehybně ležet v malém vápně. Záhy vyšlo najevo, že jen usnul, jak se nudil.

„Mimochodem neřekl jste mi, kde to vaše auto parkuje,“ obrátil se menší muž na toho většího, když se znovu začalo hrát.

„Někde na parkovišti,“ odpověděl větší. „Však vy si ho už najdete.“

***

Harry, Jindra, Helena a Anička vypadali jako spořádaná rodina, když doma seděli na pohovce jako na bidýlku a sledovali televizní zprávy. Anička byla navíc zabalená do peřiny, na krku měla obklad a pokašlávala. Tradiční přehled vražd, znásilnění a krádeží teď před volbami doplňovaly reportáže z ušlechtilých akcí našich politiků. Televize právě servírovala divákům dojemný příběh o záchraně těžce nemocného pacienta. Velmi nákladný lék, bez kterého by nepřežil, mu zakoupil a osobně přinesl sám předseda vlády. K dojemnému aktu byli přizváni úplně všichni novináři v zemi, i ti, co jinak píšou jenom o technice nebo o zvířatech, fotografové nestačili mačkat spouště.

„Pacientovi jsem daroval lék na poslední chvíli, to uznávám, ale pořád ještě včas, takže jeho šance na přežití jsou slibné,“ chlubil se premiér reportérům do mikrofonů a objektivů a k tomu neustále dodával, že to všechno se stalo jen díky jeho straně a vládě. „Pokud volby tentokrát nevyhrajeme, nová garnitura nechá tyto pacienty bez milosti umírat.“

„Kdyby pan premiér přinesl lék o pár měsíců dříve, pacient se mohl i vyléčit. Podle zjištěných údajů ho zakoupil už před půl rokem a jenom čekal na volby,“ doplnil ho ošetřující lékař.

A moderátor hlásil z televize další zprávu: „Před volbami se objevil na veřejnosti i předseda opoziční strany Javor Zdeněk Šatlava, když podpořil demonstraci za lepší předpovědi počasí.“

„Pane předsedo,“ zeptal se ho redaktor, „jak konkrétně chcete ty předpovědi zlepšit?“

„Nezlobte se, pane redaktore, ale naše recepty na všechno hodláme uchovat až do voleb v tajnosti, aby si je náhodou nepřivlastnily další strany. I proto bude nedělní jednání našeho předsednictva v Lopotíně bez přístupu veřejnosti.“

Šatlava se doslova tlačil do každého záběru z demonstrace a rozdával úsměvy na všechny strany. Nebylo před ním úniku.

„Na závěr demonstrace se zatáhla obloha a všichni pak společně zmokli,“ dodal moderátor ze studia a pokračoval: „Podle posledních průzkumů by Javor získal ve volbách 40 procent hlasů. Zato vládní Straně sociálně spravedlivé prosperity by daly hlas jen dvě procenta voličů, a to ještě kdo ví jestli.“

Moderátora ta zpráva pobavila, musel v sobě dusit smích. Když se uklidnil, připojil vysvětlení: „Naše zpravodajství je samozřejmě vyvážené, názory si necháváme pro sebe. Ale někdy je opravdu těžké zadržet smích. Omlouvám se... A teď už pojďme na Úřad vlády. Premiér Martin Karabáč dnes přijal kapitána Orla, aby mu poděkoval za záchranu své manželky.“

Na obrazovce se objevil premiér, jak třese rukou Orlovi a nešetří vděkem: „To vám teda pěkně děkuju.“

„Kapitán Orel dostal za zásah v bance diplom,“ hlásil reportér z místa činu, načež se obrátil na Karabáče: „Když už vás tady máme, pane premiére, musím se zeptat: Jak hodlá vaše Strana sociálně spravedlivé prosperity reagovat na totální propad u voličů?“

Premiér už měl odpověď připravenou: „Nehodláme měnit naši politiku jenom kvůli nějakým průzkumům. My nejsme žádní populisté. Ale na druhou stranu nechceme, aby populisté vyhráli volby, a tak jim musíme čelit jejich vlastními zbraněmi. Proto slibuji, že když vyhrajeme volby, zlevníme chleba a pivo pomocí záporné spotřební daně.“

Moderátor ve studiu se chytil za hlavu, načež ukončil zprávy. Helena vypnula televizi a sáhla Aničce na čelo.

„Topí jak kamna! To má z tý vaší zmrzliny!“ zlobila se na oba pány.

„Ale my jsme ji nenutili, aby snědla najednou dvacet nanuků,“ dovolil si vzdorovat Harry.

„Kuš!“ okřikla ho Helena a strčila Aničce do pusy teploměr.

Harrymu začal zvonit mobil. Podíval se na displej a zatrnulo mu. Radši odešel telefonovat do předsíně.

„Zdravím vás, šéfe,“ řekl do telefonu s takovou pokorou a odevzdaností, že by se nad ním ustrnul i žlučový kámen.

Předpokládal, že mu šéf přinejmenším vynadá, nebo dá oběma rovnou padáka za nepovedenou loupež. On se však kupodivu skoro nerozčiloval. I zkreslení jeho hlasu bylo tak nějak laskavější.

„Ani tentokrát jste se moc nevyznamenali,“ spustil, aby se neřeklo, vzápětí však sám sebe mírnil: „Ale budiž, neměli jste to jednoduchý a nějaká ta almužnička z toho přece jenom kápla.“

„Líp už to nešlo, šéfe,“ osmělil se Harry a nečekaně přitvrdil: „Promiňte, že se tak ptám, ale nemohli bysme dostat aspoň symbolickej honorář?“

„Honorář? Myslíte, že kradu?“

„To bychom si nedovolili. Od toho máte nás.“

„Ale jestli si fakt chcete vydělat, tak teď přišla pravá chvíle. Když zvládnete v neděli akci Pendolino, každej z vás dostane milion.“

Harry v šoku málem ztratil vědomí.

„To dáme levou zadní, šéfe! Na nás se můžete spolehnout!“ vyhrkl, jen co mu zase začalo tlouct srdce.

„Uvidíme. V neděli rozjeďte akci Pendolino. Opakuji: V neděli rozjeďte akci Pendolino. Instrukce máte v mrtvý schránce.“

Velký šéf zavěsil a Harry, celý otřesený, ale i spokojený, se vrátil na svoje místo před televizí a vyměnil si pohledy s Jindrou.

„Budete zase točit?“ nenechala ho vydechnout jeho dcera Anička.

„Jo... Jasně... Ňákej seriál.“

„V televizi?“

„Samozřejmě.“

„Tati, prosím tě, vezmi mě s sebou.“

„To nejde, Aničko. Tam by tě nepustili.“

„A proč?“

„Protože do televize nemocný lidi nesměj.“

„Ne, jo?“ spustila popuzeně Helena. „Podle mýho dělaj televizní program jenom nemocný lidi. Dyť se na to nedá koukat!“

Autor: Jiří Růžička | pátek 12.5.2017 14:51 | karma článku: 9.28 | přečteno: 302x

Další články blogera

Jiří Růžička

Jak vyzrát na policii? Pomocí techna!

Naši policisté umějí udělat bububu, když ale spustí hlasité techno, sklopí uši i pendrek, spontánně začnou hlídkovat, vytvářet perimetr a sepisovat výzvy. Proč toho nevyužít třeba na vodě?

30.7.2017 v 16:08 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 4088 | Diskuse

Jiří Růžička

Na šlapadla jen střízliví? Zakažme alkohol i chodcům!

Kdo se dnes na vodě opováží řídit šlapadlo pod vlivem alkoholu, klidně může skončit i v žaláři. Proč takto nezatočit i s opilými chodci, kteří si pletou zebru s nosorožcem?

27.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.20 | Přečteno: 5095 | Diskuse

Jiří Růžička

Co může zachránit sociální demokracii? Sázka na emoce!

Doposud se sociální demokraté snažili získat voliče slibováním výhod a kritizováním Andreje Babiše. Potázali se však s úbytkem preferencí. Nyní jim nezbývá než chytit voliče aspoň za srdce. (velmi odlehčené zamyšlení)

10.7.2017 v 11:54 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 2216 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 12.61 | Přečteno: 261 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 121 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.76 | Přečteno: 1159 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 148 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 179 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 38.76 Průměrná čtenost 744

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.