Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (6/21)

14. 05. 2017 15:27:36
Příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí se zadrhne, když Harry a Jindra zjistí, že Pendolino nádražím jen projíždí. Vše ale není ztraceno, vždyť na druhém nástupišti stojí starý motorák a kapitána Orla zaměstnávají škubánky.

Harry a Jindra konečně spatřili v dáli své vytoužené Pendolino. Samou radostí si plácli. Jenže pocit satisfakce neměl dlouhého trvání. Vlak prosvištěl nádražím jako šíp prérií a oběma zločincům stihl akorát rozfoukat ofinu. Proměnili se v sousoší dvou zoufalců.

„Za tohle nás šéf zabije,“ bědoval Harry, když se mu opět vrátila do hlavy krev.

„To těžko,“ oponoval mu Jindra. „Na zabíjení má přece nás. To bysme museli spáchat sebevraždu.“

Harry už ani neměl sílu ho utřít. Poprvé v životě litoval, že se nestal právníkem. Naštěstí šel kolem výpravčí.

„Můžu vám nějak pomoct, pánové?“

Oba zločinci se nejdřív lekli jeho plácačky. Stále ještě měli v živé paměti Orlův zásah při bankovní loupeži. Nevěděli, co říct.

„Jestli jedete do Prahy, tak musíte motorákem,“ odpověděl výpravčí na otázku, která visela ve vzduchu, a ukázal na vrčícího a kouřícího oře na druhém nástupišti. „A pospěšte si! Za dvě minuty odjíždí.“

Motorák byl skutečně připraven k odjezdu, i když se zdálo, že kvůli svému technickému stavu nikdy nemůže odjet. Kolem něj zevlovala znuděná průvodčí.

„Ukončete, prosím, nástup do osobního vlaku směr Praha,“ ozvalo se z nádražního rozhlasu. „Vlak je, aspoň doufám, připraven k odjezdu.“

Ještě ani nestačilo doznít hlášení a z čekárny vyběhla směrem k vlaku žena se synem, který hlasitě dával najevo, že se mu nikam nechce. Odmítal hýbat nohama, visel na matce a kvičel jako prasátko. Byl to právě ten kluk, který Jindrovi donesl zbraň.

„Uvidíš, zlatíčko, že se ti tam bude líbit,“ konejšila ho. „Prosím, pomoz mi trochu! Za odměnu dostaneš...“

„Dostaneš na holou!“ napověděl jí výpravčí, kterého právě míjela.

„Vy sadistickej pedofile!“ obořila se na něho. „Nahlásím vás policii a vašemu zaměstnavateli!“

Výpravčí radši foukl do píšťalky, aby ten sprint matky se synem ještě víc zdramatizoval, a sám se odebral do své kukaně dál luštit křížovky.

„Rychle! Do vlaku!“ křikl Harry na Jindru, jen co bleskově promyslel všechna pro a proti.

Oba zločinci se rozeběhli k motoráku.

Kapitán Orel se zrovna marně snažil vytáhnout ze škubánků příbor, který do nich neprozřetelně zabořil, když si všiml, že Harry a Jindra sprintují k vlaku. Okamžitě se ho pustil a vzal nohy na ramena. Jenže u vchodu do předzahrádky se mu zakousl do nohy velký černý pes. Zvíře se ho nepustilo, ani když běžel dál. Chvíli za sebou kromě psa vláčel i jeho boudu, než na něj skočil číšník a zatížil ho vlastní vahou.

Harry a Jindra mezitím doběhli motorák, aniž by si přitom všimli zneškodněného Orla před restaurací. Také upjatá matka s rozmazleným synem stihli nastoupit.

„Jsem policejní důstojník a právě tajně sleduju podezřelé osoby,“ oznámil Orel číšníkovi, když ten z něho konečně slezl, a ukázal mu služební průkaz.

„Promiňte,“ odvětil číšník. „Ale stejně dostanu osmdesát korun a pět stovek na novou boudu.“

To už motorák opouštěl nádraží. Orel zaplatil a spěchal ke svému autu s tmavými skly. Musel konat. Bylo mu jasné, že se něco chystá, vždyť na vlastní oči viděl, jak si Jindra nabíjí pistoli.

***

Marně Harry a Jindra doufali, že motorák nabere rychlost. Už dávno vyjel z města, ale pořád se šoural jako kombajn při sklizni. Seděli trochu stranou, aby jim ostatní cestující nemohli zblízka zírat do obličeje, dokud si nenatáhnou přes hlavy punčochy. Úplně se ale schovat nemohli, jelikož vlak byl z poloviny obsazený a lidi roztroušeni po celém vagonu.

„Tímhle tempem to nemůžeme do Prahy stihnout,“ sýčkoval Harry.

„To není jistý. Třeba nám selžou brzdy, až pojedeme z kopce,“ povzbuzoval ho Jindra.

„Ledaže bysme to spustili dřív. Pokud to vůbec ještě má smysl bez Pendolina.“

„Já bych do toho šel. Vlak jako vlak. Hlavně že budeme mít rukojmí.“

„Tak jo,“ rozhodl Harry. „Stejně už nemáme co ztratit. Budeme se držet instrukcí.“

Ke zločincům si nečekaně přisedla starší dáma a upřela zrak na Jindru, zatímco on očima uhýbal.

„Neviděli jsme se už někde?“ vyzvídala na něm. „Já vás určitě odněkud znám.“

„To bude asi ňákej omyl, protože já vás ne,“ odpověděl jí Jindra.

Ošíval se u toho, jako kdyby seděl v mraveništi. To seniorka si ho prohlížela v naprostém klidu a s úsměvem na tváři.

„Ale já si vzpomenu. Nechodil jste náhodou na nudistickou pláž?“ vyzvídala, i když viděla, že je to Jindrovi nepříjemné. Možná právě proto byla tak zvědavá.

„Já? Nikdy jsem tam nebyl.“

„Jen aby. Pamatuji si jednoho naháče, co je vám hodně podobný. Měl na zadku mateřské znamínko ve tvaru kopance. Nemáte ho tam náhodou taky?“

„Rozhodně ne!“

„A mohla bych se podívat?“

Jindra to už nevydržel a šel si sednout k zadnímu oknu, kde bylo prázdno. Harry ho následoval. Dáma k jejich radosti zůstala sedět, jen se po Jindrovi pořád ohlížela.

„Ty tu babu znáš?“ zeptal se Harry Jindry, jen co dosedli.

„Jo. Ale ne z nudistický pláže. Učila mě na základce,“ přiznal s bolavým srdcem Jindra, načež si položil řečnickou otázku: „Proč ta ropucha musí cestovat zrovna tímhle vlakem?“

Setkání po letech obnažilo staré rány.

„Dobrý den, kontrola jízdenek!“ zahulákala na celý vagón sličná průvodčí a začala všem kontrolovat jízdní doklady.

„Já říkal, že si máme koupit jízdenky,“ zakňoural dotčeně Jindra.

„Klid! Tu zpracujeme,“ machroval naoko Harry, ale ve skutečnosti měl tak stažené půlky, že kdyby byl v tangách, šňůrku v zadku by s přehledem rozdrtil na prášek.

Průvodčí rozdávala úsměvy na všechny strany, razítkovala jízdenky a nezadržitelně se blížila ke zločincům, kteří si už chystali pistole pro případ, že by akci museli rozjet okamžitě. Už byla na dosah, cítili její parfém. Náhle jí zazvonil mobil. Pohlédla na displej, nahodila úsměv, tentokrát upřímný, a hned všeho nechala.

„Ahoj, čumáčku!“ začala cukrovat do mobilu na celý vagón. „Se nediv, že jsem při sexu jak z gumy, když dělám gymnastiku... Večeři máš v troubě... Ne, to je myčka... Ne, to je lednička... Víš co? Objednej si pizzu. Naše adresa je Zarputilova 15, Praha 3. A až pudeš, zamkni a klíče dej pod rohožku. Ale nikomu ani muk, ať nás nevykradou. Otec má v peřiňáku našetřeno na nový auto a dost by nadával.“

Cestující předstírali, že nic neslyšeli. Dva pánové si ale nenápadně poznamenali zmíněnou adresu.

Průvodčí zavěsila a s falešnou písní na rtech odkráčela k nejbližšímu volnému místu u okna, kde si celá zasněná zacpala uši sluchátky.

Na Harryho a Jindru v tom hormonálním opojení zapomněla. Schovali zbraně a oddychli si.

Autor: Jiří Růžička | neděle 14.5.2017 15:27 | karma článku: 8.29 | přečteno: 329x

Další články blogera

Jiří Růžička

Zázračné uzdravení

Toho rána Karel nedokázal vstát z postele. Párkrát se ještě pokusil vyhrabat z peřiny jako Jiřina Švorcová z močálu ve filmu Král Šumavy, ale k ničemu to nevedlo.

8.9.2017 v 16:30 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 457 | Diskuse

Jiří Růžička

Jak vyzrát na policii? Pomocí techna!

Naši policisté umějí udělat bububu, když ale spustí hlasité techno, sklopí uši i pendrek, spontánně začnou hlídkovat, vytvářet perimetr a sepisovat výzvy. Proč toho nevyužít třeba na vodě?

30.7.2017 v 16:08 | Karma článku: 43.04 | Přečteno: 4102 | Diskuse

Jiří Růžička

Na šlapadla jen střízliví? Zakažme alkohol i chodcům!

Kdo se dnes na vodě opováží řídit šlapadlo pod vlivem alkoholu, klidně může skončit i v žaláři. Proč takto nezatočit i s opilými chodci, kteří si pletou zebru s nosorožcem?

27.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.20 | Přečteno: 5109 | Diskuse

Jiří Růžička

Co může zachránit sociální demokracii? Sázka na emoce!

Doposud se sociální demokraté snažili získat voliče slibováním výhod a kritizováním Andreje Babiše. Potázali se však s úbytkem preferencí. Nyní jim nezbývá než chytit voliče aspoň za srdce. (velmi odlehčené zamyšlení)

10.7.2017 v 11:54 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 2224 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Konečná

Návrat na místo, které si každý musí prostě zamilovat. Zapadlá vesnička Three Pines v kanadských horách ožívá díky L. Pennyové již popáté, pro české čtenáře tak není žádnou neznámou. Naopak našla si své fanoušky, které umí potěšit

24.9.2017 v 20:53 | Karma článku: 3.95 | Přečteno: 161 | Diskuse

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 131 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 339 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 231 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 33.30 Průměrná čtenost 736

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz

 

A ve volném čase jsem Prokrastin: https://youtu.be/X1nWp7od4Ks



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.