Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (6/21)

14. 05. 2017 15:27:36
Příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí se zadrhne, když Harry a Jindra zjistí, že Pendolino nádražím jen projíždí. Vše ale není ztraceno, vždyť na druhém nástupišti stojí starý motorák a kapitána Orla zaměstnávají škubánky.

Harry a Jindra konečně spatřili v dáli své vytoužené Pendolino. Samou radostí si plácli. Jenže pocit satisfakce neměl dlouhého trvání. Vlak prosvištěl nádražím jako šíp prérií a oběma zločincům stihl akorát rozfoukat ofinu. Proměnili se v sousoší dvou zoufalců.

„Za tohle nás šéf zabije,“ bědoval Harry, když se mu opět vrátila do hlavy krev.

„To těžko,“ oponoval mu Jindra. „Na zabíjení má přece nás. To bysme museli spáchat sebevraždu.“

Harry už ani neměl sílu ho utřít. Poprvé v životě litoval, že se nestal právníkem. Naštěstí šel kolem výpravčí.

„Můžu vám nějak pomoct, pánové?“

Oba zločinci se nejdřív lekli jeho plácačky. Stále ještě měli v živé paměti Orlův zásah při bankovní loupeži. Nevěděli, co říct.

„Jestli jedete do Prahy, tak musíte motorákem,“ odpověděl výpravčí na otázku, která visela ve vzduchu, a ukázal na vrčícího a kouřícího oře na druhém nástupišti. „A pospěšte si! Za dvě minuty odjíždí.“

Motorák byl skutečně připraven k odjezdu, i když se zdálo, že kvůli svému technickému stavu nikdy nemůže odjet. Kolem něj zevlovala znuděná průvodčí.

„Ukončete, prosím, nástup do osobního vlaku směr Praha,“ ozvalo se z nádražního rozhlasu. „Vlak je, aspoň doufám, připraven k odjezdu.“

Ještě ani nestačilo doznít hlášení a z čekárny vyběhla směrem k vlaku žena se synem, který hlasitě dával najevo, že se mu nikam nechce. Odmítal hýbat nohama, visel na matce a kvičel jako prasátko. Byl to právě ten kluk, který Jindrovi donesl zbraň.

„Uvidíš, zlatíčko, že se ti tam bude líbit,“ konejšila ho. „Prosím, pomoz mi trochu! Za odměnu dostaneš...“

„Dostaneš na holou!“ napověděl jí výpravčí, kterého právě míjela.

„Vy sadistickej pedofile!“ obořila se na něho. „Nahlásím vás policii a vašemu zaměstnavateli!“

Výpravčí radši foukl do píšťalky, aby ten sprint matky se synem ještě víc zdramatizoval, a sám se odebral do své kukaně dál luštit křížovky.

„Rychle! Do vlaku!“ křikl Harry na Jindru, jen co bleskově promyslel všechna pro a proti.

Oba zločinci se rozeběhli k motoráku.

Kapitán Orel se zrovna marně snažil vytáhnout ze škubánků příbor, který do nich neprozřetelně zabořil, když si všiml, že Harry a Jindra sprintují k vlaku. Okamžitě se ho pustil a vzal nohy na ramena. Jenže u vchodu do předzahrádky se mu zakousl do nohy velký černý pes. Zvíře se ho nepustilo, ani když běžel dál. Chvíli za sebou kromě psa vláčel i jeho boudu, než na něj skočil číšník a zatížil ho vlastní vahou.

Harry a Jindra mezitím doběhli motorák, aniž by si přitom všimli zneškodněného Orla před restaurací. Také upjatá matka s rozmazleným synem stihli nastoupit.

„Jsem policejní důstojník a právě tajně sleduju podezřelé osoby,“ oznámil Orel číšníkovi, když ten z něho konečně slezl, a ukázal mu služební průkaz.

„Promiňte,“ odvětil číšník. „Ale stejně dostanu osmdesát korun a pět stovek na novou boudu.“

To už motorák opouštěl nádraží. Orel zaplatil a spěchal ke svému autu s tmavými skly. Musel konat. Bylo mu jasné, že se něco chystá, vždyť na vlastní oči viděl, jak si Jindra nabíjí pistoli.

***

Marně Harry a Jindra doufali, že motorák nabere rychlost. Už dávno vyjel z města, ale pořád se šoural jako kombajn při sklizni. Seděli trochu stranou, aby jim ostatní cestující nemohli zblízka zírat do obličeje, dokud si nenatáhnou přes hlavy punčochy. Úplně se ale schovat nemohli, jelikož vlak byl z poloviny obsazený a lidi roztroušeni po celém vagonu.

„Tímhle tempem to nemůžeme do Prahy stihnout,“ sýčkoval Harry.

„To není jistý. Třeba nám selžou brzdy, až pojedeme z kopce,“ povzbuzoval ho Jindra.

„Ledaže bysme to spustili dřív. Pokud to vůbec ještě má smysl bez Pendolina.“

„Já bych do toho šel. Vlak jako vlak. Hlavně že budeme mít rukojmí.“

„Tak jo,“ rozhodl Harry. „Stejně už nemáme co ztratit. Budeme se držet instrukcí.“

Ke zločincům si nečekaně přisedla starší dáma a upřela zrak na Jindru, zatímco on očima uhýbal.

„Neviděli jsme se už někde?“ vyzvídala na něm. „Já vás určitě odněkud znám.“

„To bude asi ňákej omyl, protože já vás ne,“ odpověděl jí Jindra.

Ošíval se u toho, jako kdyby seděl v mraveništi. To seniorka si ho prohlížela v naprostém klidu a s úsměvem na tváři.

„Ale já si vzpomenu. Nechodil jste náhodou na nudistickou pláž?“ vyzvídala, i když viděla, že je to Jindrovi nepříjemné. Možná právě proto byla tak zvědavá.

„Já? Nikdy jsem tam nebyl.“

„Jen aby. Pamatuji si jednoho naháče, co je vám hodně podobný. Měl na zadku mateřské znamínko ve tvaru kopance. Nemáte ho tam náhodou taky?“

„Rozhodně ne!“

„A mohla bych se podívat?“

Jindra to už nevydržel a šel si sednout k zadnímu oknu, kde bylo prázdno. Harry ho následoval. Dáma k jejich radosti zůstala sedět, jen se po Jindrovi pořád ohlížela.

„Ty tu babu znáš?“ zeptal se Harry Jindry, jen co dosedli.

„Jo. Ale ne z nudistický pláže. Učila mě na základce,“ přiznal s bolavým srdcem Jindra, načež si položil řečnickou otázku: „Proč ta ropucha musí cestovat zrovna tímhle vlakem?“

Setkání po letech obnažilo staré rány.

„Dobrý den, kontrola jízdenek!“ zahulákala na celý vagón sličná průvodčí a začala všem kontrolovat jízdní doklady.

„Já říkal, že si máme koupit jízdenky,“ zakňoural dotčeně Jindra.

„Klid! Tu zpracujeme,“ machroval naoko Harry, ale ve skutečnosti měl tak stažené půlky, že kdyby byl v tangách, šňůrku v zadku by s přehledem rozdrtil na prášek.

Průvodčí rozdávala úsměvy na všechny strany, razítkovala jízdenky a nezadržitelně se blížila ke zločincům, kteří si už chystali pistole pro případ, že by akci museli rozjet okamžitě. Už byla na dosah, cítili její parfém. Náhle jí zazvonil mobil. Pohlédla na displej, nahodila úsměv, tentokrát upřímný, a hned všeho nechala.

„Ahoj, čumáčku!“ začala cukrovat do mobilu na celý vagón. „Se nediv, že jsem při sexu jak z gumy, když dělám gymnastiku... Večeři máš v troubě... Ne, to je myčka... Ne, to je lednička... Víš co? Objednej si pizzu. Naše adresa je Zarputilova 15, Praha 3. A až pudeš, zamkni a klíče dej pod rohožku. Ale nikomu ani muk, ať nás nevykradou. Otec má v peřiňáku našetřeno na nový auto a dost by nadával.“

Cestující předstírali, že nic neslyšeli. Dva pánové si ale nenápadně poznamenali zmíněnou adresu.

Průvodčí zavěsila a s falešnou písní na rtech odkráčela k nejbližšímu volnému místu u okna, kde si celá zasněná zacpala uši sluchátky.

Na Harryho a Jindru v tom hormonálním opojení zapomněla. Schovali zbraně a oddychli si.

Autor: Jiří Růžička | neděle 14.5.2017 15:27 | karma článku: 6.74 | přečteno: 314x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 6.56 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 177 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Tomášek

Giordano Bruno

Takové krátké zamyšlení ve verších o tom jak to na světě taky chodí... Giordano Bruno jest zde pouze symbolem.

29.5.2017 v 15:32 | Karma článku: 4.83 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Vajdík

Jednoduchý způsob cestování v čase

Od té doby co Einstein objevil, že čas je flexibilní a běží každému jinak, začali se lidé zajímat, zda-li lze reálně sestrojit stroj času. Avšak ve skutečnosti žádný stroj není potřeba, stačí si uvědomit jak funguje časoprostor.

28.5.2017 v 16:45 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 405 | Diskuse

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 663 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 7.54 Průměrná čtenost 301

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.