Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (7/21)

15. 05. 2017 14:40:33
Kapitán Orel se snaží zastavit motorák, ve kterém jedou Harry a Jindra, neboť tuší, že se v něm stane něco nepřístojného. A má pravdu! Ale místo uznání se dočká potupy. Smrtelně vážný příběh je tentokrát hlavně o zločinu.

„Zastavte vlak Hlukovany - Praha,“ hlásil do vysílačky kapitán Orel, když se svým vozem s tmavými skly konečně dohonil motorák se zločinci.

Silnice nevedla přímo podél železniční trati a místy se zbytečně klikatila, a tak z ní Orel musel často sjíždět, ale kukuřičným polem, lesní školkou či fotbalovým hřištěm, i když se tam zrovna kopala penalta, zvládnul projet bez problémů. Naštěstí svítilo slunce, takže i skrz tmavá skla viděl na cestu celkem dobře.

„Opakuji. Zastavte vlak Hlukovany – Praha,“ pokračoval Orel do vysílačky.

„Můžete aspoň naznačit důvod?“ požádal ho policejní prezident na druhém konci.

„Něco se v něm chystá. Opakuji. Něco se v něm chystá.“

„Můžete být trochu konkrétnější?“

„Samozřejmě. Cestuje v něm ozbrojený muž.“

„Jste si jist?“

„Ano. Viděl jsem u něho zbraň.“

„Ale lidi u sebe můžou mít zbraň, pokud vlastní zbrojní pas. A třeba to ani nebyla zbraň, ale jenom hračka jako minule, když jste mi volal. Můžete své tvrzení nějak posílit?“

„Samozřejmě. Podezřelí si nekoupili lístky. Opakuji. Podezřelí si nekoupili lístky.“

„Jste blázen, kapitáne Orle. Opakuji. Jste blázen,“ uzavřel diskusi policejní prezident.

***

Harry a Jindra seděli u zadního okna, předstírali, že vyhlížejí do kraje, a na poslední chvíli ladili noty.

„Klíčový je, abysme se večer dostali do televize,“ zdůraznil Harry.

„Žádnej problém,“ mávnul rukou Jindra, „půjdeme zadním vchodem. Kamarád tam dělá údržbáře.“

„Chci říct, že šéfovy požadavky musíme zveřejnit tak, aby se dostaly do televizních zpráv,“ vysvětlil mu Harry polopaticky. „Nejlíp někde na nádraží a v přímým přenosu.“

„A ty požadavky jsou kde? Já je nemám,“ zajímal se Jindra.

Harry vytřeštil oči, jako kdyby mu právě doktorka píchla do zadku pendepon, a začal se prohledávat. Záhy nahmatal v zadní kapse u kalhot několikrát úhledně přeložený papír a s úlevou vydechl:

„Mám je!“

***

Železniční trať a silnice se k sobě konečně přiblížily a vytvořily rovnoběžky. Kapitán Orel dojel s autem k motoráku, který měl po pravé straně, srovnal s ním rychlost a otevřeným okýnkem začal mávat na strojvůdce, ať zastaví. Jenže ten si to vyložil jako neformální pozdrav a mávat začal taky. Ruky v okně vozidla si všimli i ostatní cestující a také oni začali mávání opětovat. Harry a Jindra se nalepili na okno. Tušili podraz.

Orel za volantem gestikuloval jako o život, ale přes tmavá skla a svou ruku stejně nebyl dobře vidět, protože seděl na odvrácené straně.

I v této situaci si věděl rady. Na tempomatu nastavil pevnou rychlost a přesednul si na místo spolujezdce. Levou rukou přitom stále držel volant. Konečně vystrčil ven hlavu z okýnka. Vítr mu okamžitě strhnul falešný knír.

„To je kapitán Orel!“ vyřkl v úžasu Harry, když si všiml policistovy nemaskované tváře. „Už zase!“

„Ten člověk si na nás zasednul,“ bědoval Jindra.

„Se nediv, je to policista.“

„Jestli se ho nezbavíme, můžeme to rovnou zabalit.“

„Zkusím něco vymyslet.“

Orel mezitím mávající rukou a tragickým výrazem ve tváři signalizoval strojvůdci, že s vlakem není něco v pořádku. Přitom si ale nevšiml, že se auto řítí do zatáčky. Když to zjistil, bylo už pozdě. Nestihl ani trochu zpomalit, jen marně kroutil volantem. Vozidlo sice chvíli vzdorovalo setrvačné síle, ale nakonec stejně sjelo z vozovky a zahučelo do rybníka, ve kterém bylo víc bahna než vody.

Harry a Jindra se na ten pád nemohli vynadívat.

„Dobrá práce,“ řekl Jindra uznale Harrymu. „Nečekal jsem, že to vymyslíš tak rychle.“

Plácli si.

Vlak už byl dávno pryč, když se v gejzíru bublin valících se z bahnité vody objevila i hlava. Kapitán Orel vyplivl špínu a čubičkou doplaval ke břehu. Samozřejmě ovládal i kraula nebo motýlka, ale protože si nechtěl znovu namočit ústa, zvolil raději psí styl.

Elitní policista přežil, vlak se mu však zastavit nepodařilo.

***

„Už nemůžeme dýl čekat,“ usoudil Harry, jen co se podíval na hodinky. „Musíme to rozjet tady a teď.“

„Je to tvoje konečný rozhodnutí?“ ujišťoval se Jindra.

„Rozhodně! Jdeme do toho!“

Oba zločinci sklonili hlavy a natáhli si na ně punčochy.

„Tři, dva, jedna, teď!“

Naráz vyskočili ze sedaček, vytáhli pistole a začali pouštět hrůzu na cestující.

„Tenhle vlak teď patří nám a vy všichni jste rukojmí!“ zařval Harry na osazenstvo vlaku.

„Jasný?“ zeptal se všech drsným hlasem Jindra.

„Jasný!“ odpověděli všichni takřka jednohlasně s hrůzou v hlase i v očích.

Oba zločinci obešli celé osazenstvo motoráku, aby se ujistili, že cestující chápou vážnost situace. Všichni byli dostatečně vyděšeni, jen kluk, se kterým už měli tu čest, si to vyloženě užíval.

„Konečně pořádná akce!“ nechal se slyšet, když kolem něj procházeli. „Chtějte nejmíň milion a letadlo s pilotem!“ radil.

„Kuš, cucáku!“ okřikl ho Harry.

„Co si to dovolujete!“ vystartovala na něj chlapcova matka. „Vždyť je to ještě dítě! Ještě z toho bude mít trauma.“

Zklidnila ji až hlaveň pistole opřená o její čelo.

Nejvíc v pohodě byla průvodčí, která neměla ani páru, co se ve vlaku děje. Seděla u okýnka se sluchátky na uších, dívala se ven a hlavou kývala do rytmu nahoru a dolů, jako kdyby se vším, co dělali únosci, souhlasila.

Nechali ji tak, v tomto rozpoložení byla neškodná.

„Zůstaňte na svých místech!“ křikl Harry.

„Kdo se o něco pokusí, je synem nebo dcerou smrti! To podle pohlaví,“ doplnil ho Jindra.

Harry na něj kývl, ať jde do kabiny za strojvůdcem, a sám vytáhl mobil.

„Haló? To je policie?“ křičel do telefonu, aby ho všichni slyšeli. „Právě jsme unesli vlak. Jestli po nás půjdete, budeme střílet.“

Všichni cestující po té výhrůžce ani nedutali, jen průvodčí se rozezpívala: „Non-stop, já chci žít non-stop a s tím co přijde, mám chuť se rvát.“

Jen co Harry dotelefonoval, hlásil se mu mobil o slovo znovu. Tentokrát někdo volal jemu. Vyzváněcí melodie, i když to byla hrozná odrhovačka kombinovaná s dechovkou a motorovou pilou, působila po falešném zpěvu průvodčí jako balzám na duši. Harry se podíval na displej, zkrotl a raději si stoupl do ústraní.

„Helenko, promiň, ale já teď nemám čas,“ spustil vlídně do mobilu.

„Ten nemáš nikdy! Tak sklapni!“ vyštěkla na něj jeho žena. „Piš si nákup!“

„Teď to opravdu nejde.“

„Pět kilo brambor, tři litry mlíka, máslo, chleba, kilo polohrubý mouky...“

„Promiň, ale fakt ne!“

„Že se nestydíš, pacholku jeden!“ ječela Helena. „Já ti vařím a peru, starám se ti o retardovanýho kamaráda a ty mi pak nepřineseš ani nákup!“

Harrymu najednou došlo, že už neunese ani jedno její slovo. Napřáhl ruku a mobil vyhodil oknem ven z vlaku.

Ulevilo se mu. Najednou si připadal mnohem silnější a odvážnější.

„Tohle fakt nechápu,“ divil se kluk, vedle kterého zrovna stál. „Jestli nechcete, aby nás zaměřili, úplně stačilo vyndat z mobilu baterii.“

„To pochopíš, až budeš ženatej,“ ulevil si Harry.

Autor: Jiří Růžička | pondělí 15.5.2017 14:40 | karma článku: 8.11 | přečteno: 271x

Další články blogera

Jiří Růžička

Co může zachránit sociální demokracii? Sázka na emoce!

Doposud se sociální demokraté snažili získat voliče slibováním výhod a kritizováním Andreje Babiše. Potázali se však s úbytkem preferencí. Nyní jim nezbývá než chytit voliče aspoň za srdce. (velmi odlehčené zamyšlení)

10.7.2017 v 11:54 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 2107 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 219 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 140 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 156 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Stanislav Salvet

Slzy jednorožce

Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................

21.7.2017 v 21:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Dita Jarošová

Slone v porculánu!!

Vracím se opět ke kauze nekonání letošního Open-air festivalu, legendárního českého Woodstocku... Postoj mnoha instancí k vám se mi zdá být mírně řečeno rozpačitý. Samozřejmě nejvíc mne "dostal " okřídlený několikanásobný termín

21.7.2017 v 17:32 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 168 | Diskuse

Milan Slanina

Já, já já, ... jenom já !!!

Vybral jsem si čas, způsob, místo i stav. Všechno, co jsem si v tomto životě prožil, mělo svůj smysl a já nemusím ihned vždy chápat, proč se mi to či ono stalo. Tento smysl však trvá dál a přesahuje mé rozumové vnímání světa.

21.7.2017 v 8:52 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 377 | Diskuse

Zdeněk Pokorný

At to uteče v práci :-).....aneb skrytá reklama na značku benzínové pumpy

.....je jedno jak dlouho ,jestli jen hodinu ,den ,nebo celý život .....důležité je , že tomu tak dávno je ..... Zdeněk Pokorný

21.7.2017 v 7:35 | Karma článku: 4.09 | Přečteno: 270 | Diskuse

Marcela Valouchová

Šutr 12 - Lex

V přistávací budově je čekalo překvapení. Jen co otevřeli dveře, sesypal se na ně hlouček mladých lidí oblečených v nejmodernějších společenských šatech centra Domoviny s úsměvy na rtech. Rozdávali letáky, skandovali hesla.

21.7.2017 v 7:20 | Karma článku: 4.28 | Přečteno: 147 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 11.35 Průměrná čtenost 398

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.