Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (8/21)

16. 05. 2017 14:25:00
Jindra a Harry unesli za jízdy starý oprýskaný motorový vlak o jednom vagónu. Mezi cestujícími je ale i Jindrova dávná učitelka, která mu připomíná traumata z jeho dětství. Kapitán Orel skončil ve splaškách a je zatím mimo hru.

Jindra mezitím prokopl dveře do kabiny, ačkoliv byly odemčené, a strojvůdci přiložil ke spánku hlaveň své chladné zbraně.

„Okamžitě se spoj s nejbližším nádražím a řekni jim, že jsme unesli tenhle vlak a že tam chceme zveřejnit naše požadavky!“ zakřičel na něj, načež se zatvářil jako obloha před bouřkou.

„Nemusíš tak nahlas, já slyším dobře,“ zareagoval strojvůdce nečekaně klidně a pomalu začal hledat mobil.

„Dělej, nebo skončíš na krchově!“ přitlačil Jindra na pilu i na pistoli.

„Tak moment, mladej!“ přidal na hlase i strojvůdce. „Uvědomuješ si vůbec, že tuhle mašinu dokážu řídit a zastavit jenom já? Že beze mě můžeme na krchově skončit úplně všichni?“

Takovou odpověď Jindra nečekal. Znejistěl, ubral na akčnosti a přestal strojvůdce dráždit zbraní.

„Ano, samozřejmě, nenechte se rušit,“ přitakal pokorně. „Ale na to nádraží, prosím vás, zavolejte. Mimochodem jak se jmenuje?“

„Lopotín.“

„Dík.“

***

„Každej z vás teď zatelefonuje novinářům a nabonzuje jim, že jsme vás unesli a že jedeme do Lopotína, kde zveřejníme svoje požadavky!“ poručil Harry cestujícím a začal jim rozdávat papírky s telefonními čísly. „Dělejte! A žádný focení!“

Lidé rychle vytasili mobily a začali telefonovat.

„Teda, Harry, tos vymyslel fakt dobře,“ zašeptal mu do ucha Jindra, který se právě vrátil od strojvůdce.

„Měl jsem to v instrukcích,“ odpověděl mu parťák nenápadně. „Ale kdybych moh, tak to vymyslím úplně stejně.“

Všichni cestující poctivě telefonovali, jen matka drzého a rozmazleného kluka marně vytáčela číslo. Začínaly jí téct nervy.

„Nějakej problém?“ všiml si jí Harry.

„Ano, asi mám rozbitej telefon,“ přiznala třesoucím se hlasem a začala neskutečně vydatně ronit slzy, jako kdyby čůrala očima. „Prosím vás, neubližujte nám! My ještě nechceme umřít!“ poprosila a sepjala ruce.

Harryho její citový nátlak zaskočil. Ani Jindra nevěděl, jak se takovým emocím bránit. Matka to vycítila a jako bonus přidala srdečné objetí svého syna, který u toho viditelně trpěl.

„Kdo další ještě nechce umřít?“ zeptal se Harry celého osazenstva motoráku.

Nejdřív se nedělo nic, pak se mezi cestujícími pomalu, ale jistě zvedla jedna ruka. Pak další a ještě další. A stále rychleji. Nakonec se hlásili všichni.

„Vidíte?“ obrátil se Harry na plačící matku. „Všichni by chtěli a to nejde.“

Matce se to nezdálo. Vstala a také oslovila cestující: „To opravdu mezi váma není aspoň jeden člověk, kterýmu nezáleží na životě? Potenciální sebevrah? Někdo těžce nemocnej?“

Všichni přítomní dali ruce dolů a sklopili zrak.

„To jsem o vás měla lepší mínění,“ ulevila si a znovu se posadila na své místo.

***

Kapitán Orel seděl na břehu rybníka jenom ve svých původně bílých boxerkách. Ostatního oblečení se musel zbavit kvůli páchnoucímu bahnu. Pomalu mu docházelo, že přišel o auto a že nesedí u rybníka, ale u nějaké zapomenuté fekální nádrže. Zůstala mu akorát služební pistole. Ten puch byl nesnesitelný. Kdyby se tu Orel zhluboka nadýchl, nejspíš by mu vybouchly plíce. Potřeboval se rychle spojit s policií, ale neměl kde a jak, nikde neviděl ani náznak civilizace, obklopovala ho jenom bujná vegetace. Pak si vzpomněl na silnici a se zbraní v ruce na ni vyběhl. Chvíli si myslel, že někoho stopne, ale nedočkal se ani cyklisty. Neměl jinou možnost než vzít nohy na ramena a utíkat, dokud nenarazí na civilizaci.

***

Cestující ve vlaku stále telefonovali na zadaná čísla. Matka drzého chlapce také. Nakonec se ukázalo, že má mobil v pořádku, jen si ho zapomněla zapnout.

„Sorry za matku,“ omlouval ji její syn, který do sebe ládoval bonbóny z velkého papírového pytlíku. „Doma si plete mobil s dálkovým ovládáním televize. Je to blbka.“

„Jak to mluvíš o svý matce, spratku?“ obořil se na něj Jindra, který spolu s Harrym přecházel po vagónu sem a tam a snažil se eliminovat jakékoliv náznaky neposlušnosti.

„K mému synovi se laskavě chovejte slušně!“ zpražila ho chlapcova matka. „Vždyť je to ještě dítě! Může ho to poznamenat na celý život.“

„Přesně tak!“ přitakal kluk. „Ještě nejsem trestně zodpovědnej, tak si na mě dejte pozor!“

Konečně všichni cestující dotelefonovali.

„Hotovo?“ zeptal se jich pro jistotu Harry.

„Hotovo!“ odpověděli takřka najednou, jako kdyby to trénovali.

„A teď ty mobily vyhoďte ven z okna!“ zařval Harry.

Cestujícím se očividně takový rozkaz příčil, a tak radši předstírali hluchotu, nevolnost či ochrnutí.

„Tak bude to?“ trval na svém Harry.

„A není to škoda?“ optal se ho směle kluk. „Co kdybych mobily jenom zabavil a vyndal z nich baterky? Můžeme je pak prodat.“

„Souhlasím,“ pravila jeho matka. „Pohazovat elektroniku do volné přírody je neekologické.“

„Kuš!“ křikl na oba Harry. „Tady rozhodujeme my!“

„Přesně tak!“ připojil se k němu Jindra. „Co vám nařídíme, to uděláte, i kdyby to byla sebevětší pitomost.“

„Mobily ven z vlaku, nebo budeme střílet!“ zuřil Harry.

Tentokrát už všichni, ač neradi, poslechli.

Učitelka, starší dáma, která se snad jako jediná nemusela loučit s mobilem, protože nikdy žádný neměla, se mezitím přikradla k Jindrovi.

„Už jsem si vzpomněla. Učila jsem tě. Seděl jsi v první lavici u okna a vůbec nic jsi neuměl,“ zašeptala mu do ucha a potutelně se usmála.

Naštěstí byl Jindra maskovaný, takže nemohla vidět, jak zrudl.

„To si mě asi s někým pletete,“ zašeptal pro změnu on do ucha jí.

„Ale kdepak! Ty rysy se pod tou punčochou nedají přehlédnout.“

Jindra čapnul učitelku za límec a odtáhl ji stranou, aby měli soukromí. Sedli si proti sobě.

„Varuju vás! Nechte mě na pokoji!“ zvýšil na ni hlas.

„Copak si nevzpomínáš na Zvláštní školu Klementa Gottwalda v Hrdlořezích? Už jsi neměl kam propadnout. Vybavuji si i tvoje jméno.“

„Zapomeňte na něj, nebo vás zastřelím!“

„Jen střílej! Stejně už ten život za nic nestojí. Abych měla na nájem, musím se živit sběrem lesních plodů. Víš, jaká je to potupa? Hlavně v zimě, když nic neroste?“

„Zasloužíte si to. Byla jste na mě moc přísná.“

„Nemohla jsem ti pořád nadržovat. Bylo by to nespravedlivé vůči žákům, kteří nebyli úplně hloupí.“

„Zasedla jste si na mě! Oslovovala jste mě troubo, protože jste mi nemohla přijít na jméno.“

„Ale mohla. Jmenuješ se Jindřich Vojtíšek.“

Jakmile Jindrovi došlo, že učitelka vyslovuje jeho jméno, rychle jí dal ruku na pusu, až to mlasklo jako facka. Teď sice nemohla mluvit, ale ani dýchat.

„Jak bych mohl zapomenout na to peklo,“ začal si vylévat svoje srdce, aniž by věnoval pozornost učitelce. „Často jste mě nechávala po škole. V jídelně jsem musel dojídat všechny šlichty. Jedničku jsem neměl ani z tělocviku...“

Jindra se až po uši topil v traumatech ze svého dětství a vůbec nevnímal, že paní učitelka postupně chřadne, jak jí dochází kyslík. Ještěže si Harry včas všiml blížící se tragédie a Jindru probral dobře mířeným kopancem do holeně.

„Rukojmí potřebujeme živý, ty troubo! Aspoň prozatím,“ vmetl mu zblízka do tváře, sice šeptem, aby zbytečně nesrážel Jindrovu už tak dost chatrnou autoritu, ale zase přitom mnohem víc prskal než obvykle.

Jindra zjihl a paní učitelce se omluvil.

„To je v pořádku, Jindřichu,“ odpustila mu seniorka. „Vždyť dětství dokáže traumatizovat i chytré a talentované děti, natož pak tebe.“

Autor: Jiří Růžička | úterý 16.5.2017 14:25 | karma článku: 7.39 | přečteno: 283x

Další články blogera

Jiří Růžička

Zázračné uzdravení

Toho rána Karel nedokázal vstát z postele. Párkrát se ještě pokusil vyhrabat z peřiny jako Jiřina Švorcová z močálu ve filmu Král Šumavy, ale k ničemu to nevedlo.

8.9.2017 v 16:30 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 457 | Diskuse

Jiří Růžička

Jak vyzrát na policii? Pomocí techna!

Naši policisté umějí udělat bububu, když ale spustí hlasité techno, sklopí uši i pendrek, spontánně začnou hlídkovat, vytvářet perimetr a sepisovat výzvy. Proč toho nevyužít třeba na vodě?

30.7.2017 v 16:08 | Karma článku: 43.04 | Přečteno: 4102 | Diskuse

Jiří Růžička

Na šlapadla jen střízliví? Zakažme alkohol i chodcům!

Kdo se dnes na vodě opováží řídit šlapadlo pod vlivem alkoholu, klidně může skončit i v žaláři. Proč takto nezatočit i s opilými chodci, kteří si pletou zebru s nosorožcem?

27.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.20 | Přečteno: 5109 | Diskuse

Jiří Růžička

Co může zachránit sociální demokracii? Sázka na emoce!

Doposud se sociální demokraté snažili získat voliče slibováním výhod a kritizováním Andreje Babiše. Potázali se však s úbytkem preferencí. Nyní jim nezbývá než chytit voliče aspoň za srdce. (velmi odlehčené zamyšlení)

10.7.2017 v 11:54 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 2224 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Konečná

Návrat na místo, které si každý musí prostě zamilovat. Zapadlá vesnička Three Pines v kanadských horách ožívá díky L. Pennyové již popáté, pro české čtenáře tak není žádnou neznámou. Naopak našla si své fanoušky, které umí potěšit

24.9.2017 v 20:53 | Karma článku: 3.95 | Přečteno: 161 | Diskuse

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 131 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 339 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Severín M (1)

Život je takový hloupý způsob, jak strávit čas čekání na smrt. Severín M je totální outsider. Tento svět nechápe, ani o to nestojí.

23.9.2017 v 15:06 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 231 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 33.30 Průměrná čtenost 736

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz

 

A ve volném čase jsem Prokrastin: https://youtu.be/X1nWp7od4Ks



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.