Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (10/21)

18. 05. 2017 14:57:02
Zatímco se unesený motorák zvolna šoural krajinou, Jindra, jeden z únosců, přiznal učitelce, že je nešťastně zamilovaný. Policie bez Orla se nyní chystá vlak odklonit do lomu. Příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí pokračuje.

Jindra dovyprávěl. Vypadal dost sklesle. Teď, když si všechno v hlavě oživil, bolela ho nenaplněná láska ještě víc než obvykle.

„Nic si z toho nedělej, Jindřichu,“ povzbuzovala ho učitelka, „takových děvčat potkáš ještě stovky, než najdeš tu pravou, které nebude vadit tvoje inteligence, vzdělání i práce.“

„Ano, přepadávání, okrádání a ohrožování obyvatel je hnusná práce,“ uznal Jindra. „Ale věřte mi, že já jsem zločinec s lidskou tváří. Kdyby to bylo jenom na mně, tak budu násilím šířit jenom dobro. Někde hluboko v duši jsem sluníčkář. Třeba když jsme se loni vloupali do vodáren. Kdybych měl tu moc, nechal bych nasypat do těch obrovskejch nádrží místo projímadla vitamín C.“

„Ach ano, na ten případ si vzpomínám,“ vybavila si učitelka. „Kdyby na to tenkrát ve vodárnách nepřišli, musela by se stavět nová čistička odpadních vod.“

Jindra se zamyslel.

„Myslíte, že po tom všem ze mě může bejt ještě slušnej člověk?“

„Samozřejmě, Jindřichu. Vždyť i terorista Jásir Arafat nakonec dostal Nobelovu cenu míru.“

Jindrovi se po těch slovech neskutečně ulevilo. Až tak, že odložil šéfovy požadavky na sedadlo, aby mohl učitelce srdečně stisknout ruku. Ta papírek hned zpozorovala a k Jindrovi si přisedla, aby ho měla při ruce.

„Děkuju vám, paní učitelko,“ nečekaně se rozplýval.

„Uvidíš, bude to dobré. Svět miluje lidi, co se polepšili,“ řekla mu do očí a přitom nenápadně papírek stopila.

„Však já se polepším. Uvidíte,“ slíbil jí s plamínky v očích, načež se zamyslel a zklidnil: „Ale nehodlám to uspěchat.“

***

Policejní prezident málem vybuchl jako severokorejská raketa, když se dozvěděl o Harryho a Jindrově nejnovějším počinu.

„Cože? Ten vlak je v rukou únosců?“ nemohl uvěřit vlastním uším, když mu zavolala důstojnice z operačního střediska.

„Bohužel ano, pane policejní prezidente,“ hlásila mu do telefonu. „Přece vás nebudu budit jenom kvůli tomu, abych si z vás dělala srandu.“

„Za prvé je teprve večer, ještě nespím. A za druhé v těchto mimořádných situacích mě nemusíte oslovovat tak zdlouhavě. Úplně stačí pane prezidente.“

„Ano, pane prezidente.“

„Zdá se, že kapitán Orel měl pravdu. Už jste se s ním snažila spojit?“

„Ano, pane prezidente. Mobil má nedostupnej a jeho vysílačka je mimo provoz.“

„Tak to zkoušejte dál. A pošlete tam jeho lidi. Ať ten vlak odkloní mimo město.“

„Bohužel není kam, pane prezidente. Jde o zastaralou jednokolejku, kterou před městem žádná jiná trať nekřižuje.“

Policejní prezident si našel na internetu mapu příslušné oblasti a hned se v ní orientoval.

„A co ta odbočka na skládku odpadu v Záhulanech? Stačí přehodit výhybku.“

„Tam je prudkej svah a trať končí nárazníkama.“

„No právě!“

V telefonu bylo slyšet, jak důstojnice v úžasu polkla.

„Není tohle řešení už příliš radikální, pane prezidente?“

„Není. Musíme minimalizovat ztráty. Co kdyby únosci měli ve vlaku trhavinu? Ale nepředbíhejme. Vzhledem ke stavu tamního kolejového svršku je tu šance, že vlak, než se dokodrcá k výhybce, vykolejí sám přirozenou cestou. “

***

Kapitán Orel uháněl dál po silnici. Za celou tu dobu se mu nepodařilo nikoho stopnout. Možná kvůli tomu, že v boxerkách a zabahněný, navíc s pistolí v ruce, nebudil moc důvěry. Také hrál roli fakt, že za půl hodiny kolem něho projelo jenom jedno auto.

Raději sešel ze silnice a vydal se do přilehlého lesa, jelikož se nemohl ubránit dojmu, že tam někde v dáli slyší hukot města. Jak však později zjistil, nebylo to město, co hučelo, ale vosí hnízdo. A došlo mu to poměrně pozdě, když stál přímo u něj. V tu chvíli ho už vosí královna označila za narušitele svrchovaného území a preventivně na něj vyslala tři bojovně naladěné vosí dělnice. Vzal nohy na ramena, ale vosy mu přesto stihly vlézt do boxerek. Bleskově mu daly tři žihadla a bezpečně se vrátily na základnu. Orel si chtěl boxerky rychle sundat, ale jak na nich uschlo bláto, vytvrdly, začaly praskat a nakonec se rozpadly docela. Teď už mu zůstala akorát pistole a na těle odlupující se vrstva bahna, která ale nekryla jeho intimní partie. Ty navíc otékaly, jelikož žihadla skončila právě v nich.

Za normálních okolností by si kapitán Orel uvázal z trávy, kořínků, listí a mechu speciální indiánský oblek, ale tentokrát na takové malichernosti neměl čas a raději se dál hnal lesem v naději, že konečně narazí na civilizaci. Znovu slyšel hukot velkoměsta a znovu to bylo vosí hnízdo. Tentokrát se ale žádného preventivního útoku nedočkal. Tamní vosí královna byla zřejmě sluníčkářka.

Konečně se dostal ven z lesa a na palouku spatřil obydlené stavení. Neváhal ani minutu, celý udýchaný doběhl ke dveřím a zabušil na ně.

„Otevřete! Jsem policejní důstojník a nutně si potřebuju zavolat!“ křičel s přerušovaně, jak popadal dech.

Otevřela mu stařenka v obnošené teplákové soupravě. Když spatřila jeho zablácené tělo s oteklým přirozením a pistoli, jenom nasucho polkla a dál se tvářila, jako kdyby takové návštěvy přijímala úplně běžně.

„Dobrý den. Jsem kapitán Orel z protiteroristickýho a nutně musím zabránit zločinu. Můžete mi půjčit mobil?“ vychrlil na ni.

„Samozřejmě. Počkejte si, hned vám ho přinesu,“ odpověděla mu s úsměvem a zmizela v útrobách stavení.

Skoro se zdálo, že mu ta dobrá žena věří. Orel se už začínal cítit jako vítěz, když v domě zaslechl podivné šeptání. Neslyšně vešel dovnitř a pečlivě nastražil uši. Žena seděla v křesle hned u dveří do obýváku a celá vyděšená telefonovala:

„Policie? Prosím vás, přijeďte hned! Přepad mě nahej úchyl! Má zbraň a obrovský genitálie. Šíleně funí, asi se rochnil v bahně...“

Orel vystartoval po mobilu, ale žena si ho z ruky vytrhnout nenechala.

„Jménem zákona!“ zařval na ni.

„Já ti dám zákon, chlíváku!“ zakřičela i ona.

Chvíli se o mobil přetahovali, pak jim upadl na zem a rozbil se. Ani teď se statečná důchodkyně nevzdávala. Kopla ho do oteklého rozkroku a ze skříně vytáhla brokovnici s krabičkou nábojů.

V ten moment Orel pochopil, že na nepřátelském území a bez telefonického spojení mu pšenka nepokvete. Z pohovky strhl chlupatý hnědý přehoz, aby měl aspoň něco na sebe, a vyběhl ven ze stavení. Chvíli přemýšlel, kterým směrem se dát. Když po něm ale stařenka začala střílet, raději zmizel v nejbližším lese.

***

Motorák sice pomalu, ale zatím úspěšně zdolával další kilometry trati a pomalu se blížil k výhybce, která ho měla odklonit na skládku. Policejní prezident vydal rozkaz přehodit ji. Úkolu se zhostil policista na motocyklu, který zrovna operoval nejblíž. Jako bývalý závodník motokrosu neměl problém dorazit do cíle včas, i když k němu nevedla žádná cesta. Jízdu si užíval, občas jel z frajeřiny jenom po zadním kole, pár metrů také jenom po zadku, když z motorky spadl.

***

Lidé v motoráku, včetně zločinců, vůbec netušili, že každou chvíli mají odbočit na skládku a tam se rozplácnout o nárazníky. Harry dál korzoval po vlaku a rutinně kontroloval rukojmí, jestli jsou stále ještě dostatečně vyděšení. Jindra, který si teď, co mu učitelka posílila sebevědomí, připadal mnohem mužněji, zamířil rázně do kabiny za strojvůdcem, aby mu dal jasně najevo, kdo je tady pánem.

„Tak co, ty starej bručoune? Už ses spojil s tím nádražím?“ vypálil na něj nekompromisně.

„Jo, volal jsem jim. Chystá se na vás celej uvítací výbor. Bude tam i televize.“

„Tak se mi to líbí! Konečně všichni uviděj, že nejsem žádnej malej blbec.“

Strojvůdce se po něm ohlédl a uznale pokýval hlavou: „Rozhodně! To je přece vidět na první pohled.“

Jindra si jeho slova vysvětlil jako pochvalu a zjihl.

„Děkuju vám,“ zareagoval nečekaně vlídně. „Zasloužím si to... Po těch letech šikanování...“

Stále byl ještě trochu v zajetí bolestných vzpomínek na dětství.

„Nejhorší byli škvoři v trenýrkách...“

Strojvůdce se po něm znovu ohlédl. Tentokrát se v jeho očích zaleskl soucit.

„Začínám tě chápat, chlapče,“ přiznal bezelstně.

Takové sblížení se Jindry dotklo.

„Jak tohle vůbec můžeš říct? Dyť já jsem zločinec a terorista! Ty vůbec nevíš, co to obnáší!“

„Budeš se divit, ale vím. Dva roky jsem pracoval na magistrátu.“

Jindra se po těch slovech zklidnil: „Tak dobře. Ale žádný vylomeniny! A po kolejích rovnou na nádraží!“

Autor: Jiří Růžička | čtvrtek 18.5.2017 14:57 | karma článku: 5.74 | přečteno: 177x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 6.56 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 6.14 | Přečteno: 177 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Tomášek

Giordano Bruno

Takové krátké zamyšlení ve verších o tom jak to na světě taky chodí... Giordano Bruno jest zde pouze symbolem.

29.5.2017 v 15:32 | Karma článku: 4.83 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Filip Vajdík

Jednoduchý způsob cestování v čase

Od té doby co Einstein objevil, že čas je flexibilní a běží každému jinak, začali se lidé zajímat, zda-li lze reálně sestrojit stroj času. Avšak ve skutečnosti žádný stroj není potřeba, stačí si uvědomit jak funguje časoprostor.

28.5.2017 v 16:45 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 405 | Diskuse

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 663 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 7.54 Průměrná čtenost 301

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.