Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (12/21)

20. 05. 2017 9:01:04
Motorák nakonec bezpečně vjíždí do nádraží. Jeho únosci Harry a Jindra se s namířenými pistolemi sápou po rukojmích. Chystají se přečíst šéfovy požadavky do televizních kamer. Jenže ani teď nemají na růžích ustláno.

Motorák konečně vjížděl do Lopotína. Celou dobu se plazil, ale teď zpomalil ještě víc. Mnozí rukojmí se v obavách z věcí příštích začali obracet k bohu, ačkoliv doposud ve svém životě sloužili spíš konzumu. Jejich modlitby byly čirou improvizací.

„Nádraží!“ vykřikl s nadšením rozmazlený kluk.

Motorák už skoro stál u nástupiště, když se Harry proměnil v akčního hrdinu silně ovlivněného asijským bojovým uměním. Několikrát švihnul rukama a nohama, načež elegantně vykopnul jedno z oken vagonu. Sklo se vysypalo na nástupiště a vypadl i rám, zrovna když vlak zastavil.

„Stejně už bylo potřeba vyvětrat,“ snažil se Harry bagatelizovat svoje počínání.

Teď měl před sebou celé nádraží jako na dlani.

„Kde jste kdo? Pomoc! Volejte policii!“ křičela ven vykopnutým oknem průvodčí.

„Už jsem ji zavolal. Každou chvíli by měla dorazit. Aspoň doufám,“ oznámil jí Harry chladnokrevně, pak ji chytil za ruku a namířil na ni pistoli. „Zůstaneš tu se mnou u okna, ať je na nás dobře vidět.“

Průvodčí dostala strach.

„Vy jste zavolal policii?“ divila se. „Ale já nic neprovedla!“ Pak ji ale přece jenom dostihlo špatné svědomí: „Ano, přiznávám, jako dítě jsem ukradla bublifuk, ale to už je promlčený.“

„Ticho!“ okřikl ji.

Harry marně vyhlížel živáčka na nástupišti, celé nádraží bylo stále liduprázdné.

„Stanice Lopotín!“ spustil rozhlas. „Ke druhému nástupišti přijel osobní vlak z Hlukovan. Pokud se nechcete stát rukojmí jeho únosců, laskavě do něj nenastupujte.“

Harry pobídl očima Jindru, který neměl šéfovy pokyny tolik nastudované, aby také začal konat. Jindra se dovtípil a došel si do kabiny pro strojvůdce. Mrštně si ho tam odlovil a za flígr odtáhl k vykopnutému oknu hned vedle Harryho a průvodčí. Strojvůdce při pohledu na namířenou zbraň rychle pochopil, že se stal dalším hlavním rukojmím, a nedělal drahoty.

Stáli tam u okna všichni čtyři a pozorovali dění na nádraží, ačkoliv tam se pořád nic nedělo.

„Sakra, haló!“ zařval Harry bez varování, takže se ostatní včetně Jindry lekli. „Kde jste kdo? A kde je televize?“

„Ano! Zavolejte i televizi!“ zaječela průvodčí. „Takhle agresívní černý pasažéry jsem ještě neviděla!“

„A už taky nikdy neuvidíš, jestli nezmlkneš!“ vyjel po ní Harry a přiložil jí hlaveň ke spánku.

„Proč já radši nešla dělat letušku,“ naříkala hystericky. „V letadle se tak snadno okno vykopnout nedá.“

Harry to už nevydržel a vystřelil do vzduchu.

„A bude tady ticho!“ zařval.

Průvodčí konečně zmlkla.

„Tak kde jste, vy budižkničemové?“ zakřičel do nádraží Jindra. „Chceme zveřejnit naše požadavky! Nebo budeme střílet!“

Harryho zaskočil Jindrův sebevědomý projev. Takhle ho neznal. Potěšilo ho to. Ale neměl čas na to myslet. Otočil se do vlaku a ukázal na učitelku a matku s rozmazleným synem.

„Vy tři tu zůstanete!“

Po těch slovech matka málem omdlela, učitelka, která stále svírala v rukou papír s požadavky, jen zavrtěla hlavou a klukovi radostí vystřelily ruce vzhůru.

„A ostatní si vystoupí!“ dokončil svou řeč.

Zbylí rukojmí rázem ožili. Tolik radosti neměla v očích ani Petra Kvitová, když poprvé vyhrála Wimbledon.

„Děkujeme! Jste tak šlechetní!“ rozplýval se jeden z cestujících, když společně s ostatními opouštěl vlak.

„Tohle budou u soudu určitě považovat za polehčující okolnost,“ přidal se k němu další. „Je vidět, že máte dobré srdce.“

„Spíš málo nábojů,“ dodal Harry.

Cestující se hnali pryč jako smyslu zbavení, často i zapomínali na svoje zavazadla. Někteří dokonce venku před vlakem klekali a líbali perón. Byla to jen otázka několika vteřin, než všichni zmizeli v nádražní hale.

„Připrav si papír s požadavkama,“ obrátil se Harry na svého parťáka, „abys je pak zbytečně dlouho nehledal.“

Jindra si začal prohledávat kapsy, aniž by zároveň přestal mířit na strojvůdce.

„Jestli teda vůbec někdo dorazí,“ dodal Harry při pohledu na stále ještě prázdné nádraží. „V tomhle státě se kašle úplně všechno.“

„Už jsou tady!“ vykřikl s nadšením rozmazlený kluk a ukázal na nástupiště, po kterém se loudali směrem k motoráku první novináři. Byla mezi nimi i známá televizní redaktorka a kameraman se svou technikou na stativu.

Harry pookřál. Nemohl se ubránit dojmu, že to tentokrát nakonec vyjde. To Jindry se začala zmocňovat panika. Stále totiž nemohl najít papír s šéfovými požadavky.

***

V nedaleké restauraci zatím nerušeně pokračovalo jednání předsednictva opoziční strany Javor.

„Náš volební triumf se blíží mílovými kroky!“ hřímal z improvizované tribuny předseda Zdeněk Šatlava. „Voliči nám důvěřují, protože jsme čistí! Na rozdíl od vládní partaje nás netíží žádné kriminální kauzy, nekrademe, nevraždíme, jsme bezúhonní, nemáme co skrývat a nebojíme se.“

Náhle pronikl z ulice do sálu zvuk policejních houkaček, který navíc rychle sílil. Funkcionářů se zmocnila nervozita. Někteří se začali zvedat ze židlí s tím, že najednou musejí nutně na toaletu.

„Hlavně žádnou paniku, pánové,“ uklidňoval je Šatlava, když už pomalu mířili ke dveřím. „Pokud teď policie zatkne některé z nás, média to budou interpretovat jako snahu vlády o likvidaci nejsilnější opoziční strany. Stanou se z nás hrdinové a naše preference ještě porostou.“

Funkcionáři usoudili, že předseda má pravdu, ostatně kvůli tomu byl předsedou právě on, a spořádaně se vrátili na svá místa. Zvuk policejních houkaček mezitím zeslábl, ale neutichl úplně.

„Navíc se zdá,“ pokračoval předseda Šatlava, „že policie má namířeno někam úplně jinam.“

Nastražil uši jako šelma.

„Slyšíte? Zastavili jen kousek od nás. Myslím, že bude nejlepší, když se tam půjdu podívat. Kde je policie, tam se nachází i televize a já se jako předseda musím zviditelňovat.“

***

K nádraží dorazily první dva policejní vozy. Řev jejich houkaček vyplašil ptáky v okruhu jednoho kilometru. Lidé si zacpávali uši a utíkali pryč, protože už to nemohli poslouchat. Tím se policie zbavila různých zvědavců a čumilů, kteří by beztak jenom překáželi.

Konečně ten kravál utichl. Z prvního vozu vystoupili dva drsní odstřelovači s puškami a jejich velitel poručík Kafral, který je hned poslal do okolních domů s výhledem na nádraží, aby mohli únosce odprásknout co nejlépe a aby přitom zastřelili co nejméně nevinných lidí. Druhý vůz byl plný policistů s obyčejnými pistolemi. Byl mezi nimi i specialista na odposlechy s odstálýma ušima.

„Sejměte otisky prstů z předmětů doličných a vyslechněte svědky, hlavně ty, kteří před vámi budou utíkat,“ zaúkoloval je poručík Kafral.

„Jaké předměty doličné máte na mysli, pane poručíku?“ zeptal se ho jeden z jeho mužů.

„Však vy už si nějaké najdete, jste přece policista,“ odpověděl mu Kafral, načež odešel do nádražní haly vypít si kávu z automatu.

Autor: Jiří Růžička | sobota 20.5.2017 9:01 | karma článku: 7.60 | přečteno: 347x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 239 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 935 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 842 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.