Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (13/21)

21. 05. 2017 9:02:29
Unesený motorák už dávno stojí u nástupiště, ale jeho únosci Jindra a Harry si s požadavky stále dávají na čas. Jejich počínání vysílá živě televize. Přenos z nádraží sledují i premiér Karabáč a Jindrova bývalá milenka Martička.

Prostor na nástupišti vedle motoráku se mezitím zalidňoval novináři, policisty i zvědavci, které neodradily ani šílené houkačky. Ale nesměli stát přímo u vlaku pod vykopnutým oknem, Harry jim to zakázal.

Novináři už měli kamery na stativech a diktafony v rukách. Televize odsud vysílaly živě. Všichni čekali, až únosci zveřejní svoje požadavky. Jenže Jindra je nemohl najít. Právě už potřetí neúspěšně prohledal všechny svoje kapsy a dokonce i záhyby těla. Oba únosci se stále snažili vypadat drsně, ale museli se u toho hodně přemáhat. Drželi rukojmí a hleděli oknem ven, jako kdyby čekali, až zahřmí.

„Tak co? Budou ňáký požadavky? Nebo tady tvrdneme zbytečně?“ ozval se jeden z novinářů, když už byla čekací doba opravdu neúnosná.

„Nezdržujte! Nemáme jenom vás! “ přidal se druhý a přečetl z mobilu titulky nejnovějších zpráv: „Na Teplicku se postříleli myslivci. V Budějovicích spadl křeček do lisu na ovoce. V Prostřenu opilý Pavel polil Karla gulášem z konzervy.“

Únosci mlčeli dál, ale už byli dost nervózní.

„Kde je sakra máš?“ vztekal se Harry, ale jenom šeptem, aby ho neslyšeli lidi na perónu.

„Fakt nevím,“ odpověděl mu břichomluvou Jindra.

„To si odskáčeš!“

„Tak už se vyžvejkněte!“ nebral si servítky další novinář na perónu. „Něco přece musíte chtít!“

„Nebo to tu zabalíme!“ vyhrožoval další pisálek.

Harry si významně odkašlal, aby na sebe strhl pozornost.

„Žádáme... Důrazně žádáme...“ spustil rázně, ale stále přitom ještě nevěděl, co žádají. A pak dostal nápad: „Chceme milion korun v hotovosti!“

Novinářům na nástupišti se ulevilo. Konečně měli něco konkrétního. Rychle se chopili svých elektronických pomůcek a začali závodit s časem.

Harry se mezitím naklonil k Jindrovi a nenápadně ho hecoval: „Předveď se taky, když jsi to zpackal.“

Harry si spíš do Jindry jen rýpl, nečekal, že ho poslechne, pořád se o něm ještě domníval, že z řečnění na veřejnosti má spíš strach. Netušil, že za pár vteřin zjistí, jak moc se mýlí.

„Žádáme milion korun!“ spustil Jindra jako na divadle, načež dostal nápad, ožil, rozmáchl se a pokračoval: „A taky chci, aby se ke mně vrátila moje milovaná Martička!“

Harry vytuhl jako dvousložkové lepidlo. Jindrův požadavek se mu nelíbil, ale vzít zpátky ho nemohl, džin už byl z láhve venku. Zato Jindrovi jako kdyby narostla křídla. Právě zjistil, že řečnění je jeho silná parketa, a rozhodně v něm jen tak nehodlal přestat.

„Tolik zbytečností kolem sebe dennodenně máme: šperky, elektrický zubní kartáčky, jízdní řády, předpovědi počasí. Ale o to podstatné, jako je láska či amalgám, se klidně necháme připravit,“ pokračoval a postupně se rozvášňoval. „S tím se já odmítám smířit. Amalgám už nezachráním, to vím, ale lásky se nikdy nevzdám.“

***

Premiér Martin Karabáč zrovna něco řešil s asistentem ve své pracovně, když mu zavolali ze sekretariátu, aby si pustil televizi. Přenos z nádraží v Lopotíně ho zaskočil.

„Vrať se, Martičko, jako se vracejí tažní ptáci,“ proklamoval Jindra z televizní obrazovky, aniž by přestal mířit pistolí na strojvůdce. „Zase z nás bude nerozlučná dvojka, noví Adam a Eva, Bonnie a Clyde, Žebrák a Točník.“

„Co to tam ten magor vykládá? Na to se nedá dívat!“ nemohl uvěřit svým očím premiér.

„Souhlasím, pane premiére,“ přitakal jeho asistent. „Ty dnešní televizní pořady nestojí za nic.“

Jindra mezitím pokračoval ve svém srdcervoucím výstupu: „Z něhy si uplácáme hnízdečko lásky a budeme se v něm milovat jako dva králíci.“

I strojvůdce, jeho rukojmí, přestože mu šlo o život, obracel oči v sloup.

„Vždyť ten únosce se ani nemaskuje!“ žasl premiér, načež bouchl do stolu: „A dost!“

Asistent poslušně přiskočil k televizi a vypnul ji.

„Máte spíš chuť podívat se na nějakou komedii?“ optal se premiéra. „Zrovna včera jsme na jedné byli v kině.“

„Naopak! Té komedii je třeba zabránit!“

„To bych nedoporučoval, pane premiére. Lidé v kině byli rádi, že se můžou zasmát.“

„Okamžitě sežeň auto! Musím tam jet.“

„Do kina?“

„Ne! Na nádraží k tomu vlaku!“

To už bylo na premiéra moc. Chytil se za hlavu a při pohledu na asistenta, který už zařizoval po telefonu auto, si ulevil: „Vůbec nechápu, proč musí mít tahle země na úřadu vlády takovýho tupce.“

„Protože si vás vybrali voliči, pane premiére,“ vysvětlil mu asistent.

Premiér ho naštěstí nevnímal. Zrovna cosi hledal v počítači.

„Pro dnešek máš volno,“ oznámil mu pak, aniž by zvedl hlavu od monitoru. „Já tady ještě něco musím dodělat.“

„Jak si přejete, pane premiére. Ale měl byste vědět, že dole v hale na vás stále čeká odborářská předačka Basta Fidli. Pořád jste se jí ještě neomluvil.“

„Děkuju za upozornění. Půjdu zadním vchodem.“

Sotva asistent zmizel, premiér si cosi vytiskl. Papír vložil do obálky a obálku si strčil do zadní kapsy u kalhot.

***

Marta, bývalá Jindrova přítelkyně, se také zrovna dívala na televizi, ale měla puštěný jiný program. Při žehlení slzela nad telenovelou, která právě vrcholila. Dva do sebe zamilovaní Italové si na obrazovce konečně padli do náruče:

On: „Víš, jak dlouho čekám na tuhle chvíli?“

Ona: „Jak dlouho čekáš?“

On: „Čekám strašně dlouho. Tos nečekala, co?“

Ona: „Oba jsme se nemohli dočkat.“

On: „Kdo si počká, ten se dočká.“

Milenci se začali vášnivě líbat a Martovo slzavé údolí zaplavila povodeň. Když došlo na závěrečné titulky, raději vypnula zvuk, aby mohla dál nerušeně snít o romantické lásce a hromadě peněz. Vzpomínala na Jindru. Musela si přiznat, že jedině on ji dokázal rozhicovat jako Ital Italku v té telenovele. Škoda že ten jeho náhrdelník z šestnáctého století odmítli ve zlatnictví jako falzifikát, zamrzelo ji, jinak by s ním určitě zůstala a to dítě, které teď čekala, by bylo jeho.

Její nový přítel byl úplně z jiného těsta. Kulturista. Sice na něm hrály svaly jako na přefouklém Schwarzeneggerovi a holky z posilovny jí ho záviděly, ale to byl zhruba celý výčet jeho předností. Celé dny a občas i noci trávil posilováním. Naolejovaný a v plavkách stál v koutě a cvičil s činkami nebo se válel po žíněnce. Sliboval jí, že se brzy prosadí a začne vyhrávat a hlavně vydělávat, ale stále žili ve staré ošuntělé a špinavé garsonce.

„Co bude k večeři?“ zeptal se jí suše, když se polaskal se svými bicepsy.

„Guláš mistra Jana Husa,“ odpověděla láskyplně. „Budeš si po něm připadat jako v jednom ohni.“

„Už jsi to zase přepepřila, co? Radši si dám koktejl z anabolických steroidů.“

„Jak si přeješ, brouku.“

Marta postavila na sporák veliký hrnec, do kterého začala sypat bílý prášek z obrovské plechovky a současně lít jakousi modrou tekutinu z PET lahve. V tom okamžiku si všimla, že je v televizi někdo, koho moc dobře zná. Dál lila a sypala a zároveň přemýšlela, kdo to asi může být.

„Jindra!“ vyhrkla spontánně, když konečně poznala svého dávného milence, opět pustila zvuk a celá rozrušená se nahrnula k obrazovce, aby ho mohla vidět zblízka. „Vždyť on se vůbec nezměnil. Já ho nemohla poznat, protože jsem čekala, že se změnil,“ říkala si víceméně pro sebe.

„Co máš s tím chlapem?“ zaburácel její svalnatý přítel, ve kterém se probudila žárlivost toho nejhrubšího zrna. „Jestli s tebou chodil, tak ho musím preventivně zmlátit, aby si nedělal planý naděje.“

Tak se ho to dotklo, že dokonce přestal posilovat.

„Samozřejmě s ním nic nemám, drahoušku,“ zacukrovala mu na uklidněnou. „Jednou jsme se potkali u telefonní budky a to bylo všechno.“

„Ty si pamatuješ každýho člověka, kterýho potkáš u telefonní budky?“

„To ne. Ale Jindra mi podržel deštník, aby mi neulít, byla zrovna bouřka, tak jsem si ho zafixovala.“

„Drama na nádraží v Lopotíně pokračuje,“ hlásil reportér přímo z nástupiště s motorákem za zády. „Za vším zřejmě stojí nešťastně zamilovaný únosce. Dožaduje se nějaké Martičky.“

Režie střihla na rozvášněného Jindru ve vykopnutém okně.

„Martičko, prosím, přijeď sem za mnou,“ dál si pouštěl pusu na špacír přímo do kamery. „Zase polaskám tvoje pihy na zadku. Jsou tak krásně rozmístěný a veliký, že člověk má pocit, že líbá světadíly na globusu. Pak koupím vodní postel a budeme se z ní dívat na všechny ty tvoje oblíbený seriály.“

Náhle razantně zhrubl a pohrozil strojvůdci pistolí: „Jestli tě tu nebudu mít do hodiny, odnesou to rukojmí!“

Jindra se podíval na hodinky, aby mohl měřit čas, a konečně zmlkl. Mlčel i Harry, který stále ještě rozdýchával Jindrův coming out. Mlčeli i novináři. Najednou nebylo co řešit. Mlčeli úplně všichni a čekali, až dorazí Martička.

Autor: Jiří Růžička | neděle 21.5.2017 9:02 | karma článku: 6.57 | přečteno: 183x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 239 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 935 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 842 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.