Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (14/21)

22. 05. 2017 13:36:00
Únosci vlaku ztratili papír s šéfovými požadavky, a tak musejí improvizovat. Jindru napadlo žádat, aby se k němu vrátila jeho dávná láska Martička. Do příběhu o zločinu, lásce a posedlosti mocí se chystají zasáhnout politici.

„Odkud ví, že máš na zadku tak velký pihy?“ zeptal se Marty její přítel, když mu po třech minutách došlo, co slyšel, a vzteky se nafoukl jako ryba fugu.

„Na to existuje jednoduchá odpověď,“ nenechala se rozhodit Marta a rychle zaimprovizovala: „Prostě mě viděl. Telefonní budka, u který jsme se potkali, byla na nudistický pláži.“

„Ty ses vystavovala nahá na nudistický pláži?“ rozzlobil se ještě víc.

„Neměla jsem jinou možnost. Potřebovala jsem zavolat záchranku. Matce se neudělalo dobře. Vyjeli jsme si spolu na výlet do přírody a já si doma zapomněla mobil. Široko daleko byla akorát telefonní budka na nudistický pláži, kam se smělo jenom bez plavek.“

„Ale říkala jsi, že byla bouřka.“

„Ano, zčistajasna se zatáhlo, když jsem telefonovala. Naháči se začali dekovat a Jindra nade mnou nezištně podržel slunečník, kterej se tak proměnil v deštník.“

Martin přítel se okamžitě zklidnil a splaskl.

„To stačí, věřím ti,“ oznámil jí, jako kdyby se nic nestalo, a opět se vrátil k posilování.

„Já bych s Jindrou stejně nemohla chodit,“ přiznala mu ještě, když už zvedal činky. „Má sice veliký přirození, ale taky ramena jak sešlapanej rejč. To ty jsi jeho pravým opakem. Proto miluju jenom tebe!“

„Děkuju ti,“ řekl jí v pohnutí a začal dělat kliky.

Z velikého hrnce na sporáku se mezitím valila fialová pěna. To houstl a kypěl koktejl z anabolických steroidů.

„Vadilo by ti, kdybych přece jenom za tím Jindrou zajela?“ zeptala se ho opatrně. „Moc se mi tam nechce, ale přece jenom jde o život rukojmích. Je to odtud jenom kousek.“

„Nevadilo, miláčku,“ odpověděl jí už značně funící. „Posilovat můžu klidně sám.“

Marta očividně pookřála. Nestačil udělat ani dvacet kliků a už byla svátečně oblečená, namalovaná a navoněná, jako kdyby šla na rande.

Pro jistotu ještě vytáhla z televize anténu, aby nemohl sledovat přenos z nádraží. Věděla, že si to sám nedokáže spravit, jelikož zná jen anténu z rádiovky.

„Pučím si tvoje kolo. Zatím!“ rozloučila se, aniž by se po něm ohlídla, a práskla za sebou dveřmi.

***

Atmosféra na lopotínském nádraží houstla jako pudink těsně před dosažením bodu varu. Televizní reportér odchytil na ulici před nádražní budovou poručíka Kafrala. Tomu se zprvu nechtělo moc mluvit, ale pak si uvědomil, že by si díky médiím mohl vykoledovat povýšení, a s rozhovorem souhlasil. Všichni kolem se seběhli, aby mohli poslouchat a případně zamávat svým příbuzným do kamery. Objevil se tu i předseda opoziční strany Javor Zdeněk Šatlava, který se postupně probil lokty až do čela přihlížejících.

„Hezké odpoledne z Lopotína,“ spustil reportér do kamery. „Drama na zdejším nádraží stále pokračuje. Jak už jsme vás informovali, dva muži ve vlaku tu vyhrožují likvidací rukojmích.“

Reportér se obrátil na policistu: „Proč dnešní protiteroristické akci nevelí kapitán Orel, náš největší odborník na teroristy?“

„Nemusí být u všeho. Já jsem jeho žák, takže už teď můžu slíbit, že i bez něj nad teroristy drtivě zvítězíme. Dílčí bitvy možná nemusí vyznít v náš prospěch, ale válku se zlem vyhrajeme.“

„To zní docela strašidelně.“

„No dovolte, pane redaktore! Ze všech chyb jsme se poučili. Poradíme si úplně se vším, i s lidmi, kteří únos jen předstírají.“

„Narážíte na případ, kdy vaši odstřelovači omylem zmasakrovali filmaře, kteří natáčeli komedii Rukojmí ještě žije?“

„Ano, pane redaktore. Ale tak silná slova používat nemusíte.“

„Vždyť to byla tragédie!“

„Nikoliv, pane redaktore. I recenzenti museli uznat, že se v kině párkrát zasmáli. A rukojmí skutečně přežil.“

„Na rozdíl od toho chlapa, co hrál únosce. To byl skutečně fatální průšvih.“

„Ne tak docela. Všechny záběry s ním stihli natočit.“

„Můžete se zaručit, že tentokrát k masakru nedojde?“

„Nemohu. Pokud bude ale nutný, spustíme ho až po 22. hodině, abychom neohrožovali mravní vývoj dětí a mládeže.“

„A ještě poslední dotaz: Je pravda, že kapitán Orel byl odvolán kvůli té nehodě se zmrzlinářem?“

„O žádném odvolání nevím, ani o nehodě. Ostatně zraněný zmrzlinář se už zotavuje. Včera poprvé poznal svoji ženu.“

K mikrofonu se nečekaně naklonil Zdeněk Šatlava.

„A tohle je přesně to, co naší zemi škodí,“ spustí bez přípravy. „Lži, přetvářka, pokrytectví a faleš. Pak se nikdo nemůže divit, že lidi nevěří současné vládní garnituře. Až ve volbách zvítězí náš Javor, poradíme si s teroristy jednou provždy.“

„A jak konkrétně toho chcete docílit?“ zeptal se ho reportér.

„Snad nečekáte, že vám to tady teď řeknu!“ naježil se Šatlava. „Naše recepty na lepší a bezpečnější život před volbami zásadně neprozrazujeme, aby si je nepřivlastnila konkurence.“

„Děkuji vám, pánové, za rozhovor,“ ukončil raději vstup reportér.

Zatímco televizní štáb i přihlížející si šli po svých, Šatlava se přilepil na poručíka Kafrala, který měl namířeno do nádražní haly, a zapředl s ním důvěrný rozhovor.

„Co je to podle vás za chlápky, ti v tom vlaku? Myslíte, že jsou opravdu nebezpeční?“ zeptal se ho.

„To brzo poznáme. Nerad bych spekuloval,“ odbyl ho Kafral a raději pokračoval v chůzi.

Šatlava se za ním táhl dál jako žvýkačka: „Když mi pomůžete, tak vám to oplatím po volbách. Přece nechcete bejt věčně druhej, až po Orlovi.“

Poručík Kafral se zastavil a rozhlídl, jestli je někdo nesleduje.

„Moje administrativa bude potřebovat lidi, jako jste vy,“ pokračoval Šatlava.

„Ale já nemám potřebnou kvalifikaci.“

„Stačí, když budete ovládat osobní hygienu.“

Kafral znovu pročesal očima okolí. Teď už byl na příjmu.

„Myslíte, že ti dva šílenci ve vlaku jsou opravdu schopní po někom střelit?“ zeptal se přímo Šatlava.

„Podle mýho to jsou zoufalci, který na člověka vystřelí jen těžko,“ spustil tiše Kafral. „Těch už jsem viděl desítky a pokaždý se ve finále rozsypali. Ale je to jenom můj soukromej názor.“

„Takže rukojmím podle vás nic nehrozí?“

„Nejspíš ne. Ale těžko říct.“

„A kdybych tam šel, dokázali byste mě nějak mimořádně krejt?“

„Myslím, že jo. Když bude potřeba, tak dám rozkaz a odstřelovači ty ucha s chutí sejmou. Mají absťák, už dlouho nikoho neodpráskli.“

„I když se jim do toho budou plést rukojmí?“

„Rukojmí střelu akorát zbrzdí, ale nezastaví. A nehody se stávají všude, nikdo z nás tu stejně nebude věčně. Ale vám dám pro jistotu neprůstřelnou vestu. Počítejte do deseti a pak mě následujte.“

Poručík Kafral došeptal a zmizel v nádražní budově. Šatlava ještě převrátil odpadkové koše, které stály u vchodu, aby měl jistotu, že nemají uši, a vyrazil za ním.

Autor: Jiří Růžička | pondělí 22.5.2017 13:36 | karma článku: 6.69 | přečteno: 298x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 239 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 935 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 842 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.