Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (15/21)

23. 05. 2017 12:24:15
Únosci stále nemají šéfovy požadavky, a tak Jindra trvá na těch svých: vedle peněz žádá, aby se k němu vrátila jeho láska Martička. K motoráku přichází předseda opoziční strany Šatlava. Přenos sleduje i Harryho dcera Anička.

Anička zapnula televizi zrovna v okamžiku, kdy byl její otec Harry na obrazovce v plném detailu.

Zalapala po dechu a zaječela: „Mamí, táta je v televizi!“

Helena vtrhla do obýváku během několika pikosekund. Jelikož přitom byla rychlejší než zvuk, její volání z kuchyně sem dorazilo teprve až po ní: „Ten darebák!“

„Na druhém nástupišti se v tuto chvíli neděje vůbec nic,“ hlásil reportér přímo z perónu s motorákem za zády. „Všichni čekají, jestli se Martička dostaví nebo ne. Od policie jsme se dozvěděli, že peníze jsou už na cestě.“

Kamera zabrala Harryho a Jindru, jak míří pistolemi na rukojmí.

„Takže žádnej komparz, on hraje hlavní roli! A ten jeho retard taky!“ nevěřila Helena vlastním očím. „To ale neznamená, že mi bude třískat mobilem!“ dodala, jen co si sedla.

Oba zločinci se zrovna vyjímali na obrazovce jako herecké hvězdy. Asi to bylo tím nasvícením nebo úhlem záběru. Mlčeli a čekali. Z jejich očí sálalo odhodlání naředěné homeopatickou dávkou strachu.

„Fakt hustý,“ žasla Anička.

„Člověk by málem uvěřil, že to je skutečný, že to nehrajou,“ přiznala Helena a poprvé v životě našla na svém muži něco pozitivního: „Má talent, hajzl!“

„Škoda že mě nevzal s sebou,“ zamrzelo Aničku. „Ráda bych viděla, jak takovej seriál, nebo co to je, vzniká.“

„Taky že uvidíš!“ rezolutně prohlásila Helena a hned vytočila Harryho číslo.

Jenže jeho mobil byl nedostupný. Zkoušela to znovu. Marně.

„Nevadí, něco už vymyslíme,“ utěšovala Aničku.

***

„Ještě padesát minut a pak to začne!“ zakřičel Jindra z vlaku nezvykle hlubokým, chraplavým a jedovatým hlasem.

Harry, který pro změnu po Martičce netoužil vůbec, se nemohl ubránit pocitu, že jeho parťák definitivně zešílel. Přesto svou roli musel hrát dál. Ve skrytu duše doufal, že aspoň dostanou požadované peníze.

„Jsem předseda strany Javor Zdeněk Šatlava a přišel jsem vystřídat rukojmí!“ ozvalo se rázně od podchodu.

Všichni na nástupišti se otočili, kamery zaostřily nového hrdinu. A ten skutečně přicházel, ráznou a sebevědomou chůzí Jamese Bonda.

„Kteří z vás jsou únosci?“ zeptal se lidí ve vykopnutém okně, když téměř dokráčel na jejich úroveň.

Harry a Jindra se po sobě nechápavě ohlédli, pak oba zvedli ruce.

„Že se nestydíte!“ vyjel po nich nekompromisně a dramaticky, aby si televizní kamery přišly na své. „Škodíte lidem víc než důchodová reforma naší současné vlády! A to už je co říct. Ale až vyhrajeme volby, zatneme vám tipec! Spravedlnost je možná slepá, ale ostatní smysly má v pořádku.“

Harry a Jindra si znovu vyměnili nechápavé pohledy.

Neměli ani tušení, co se mezitím děje za jejich zády. Malý rozmazlený kluk využil situace, dostal se do jejich zavazadla a vytáhl z něho pistoli. Lidé na nástupišti jeho počínání po očku sledovali, ale nechtěli ho prozradit, a tak až příliš okatě předstírali, že se vůbec nic neděje. Únosce to znervózňovalo.

Kluk se opatrně přiblížil zezadu k Jindrovi a přiložil mu hlaveň pistole k hrudi.

„Odhoďte oba zbraně a ruce nahoru! Nebo do něj vystřílím celej zásobník!“ řval, až vyplašil holuby, kteří seděli pod střechou nástupiště a doposud jenom bublali a vypouštěli trus na lidi dole.

Harry a Jindra ztuhli a pomalu se proměňovali v malé kluky, kteří tuší výprask. Zato mezi lidmi na nástupišti opadávalo napětí. Když už se zdálo, že se únosci opravdu vzdají, kluk se nečekaně rozchechtal.

„Klídek! To byl jenom fór!“ oznámil pobaveně a odložil zbraň.

Lidí venku se zmocnil zmar. Tak nějak se cítí fotbaloví fanoušci, když jejich mužstvo spálí tutovou šanci.

„Vemte mě do party!“ žadonil kluk. „Můžu se hodit. Ještě nejsem trestně zodpovědnej. Budu za vás dělat špinavou práci.“

„Dej si voraz, mladej, na to máš ještě nejmíň rok čas,“ nepáral se s ním Harry a zabavil mu pistoli, kterou je ještě před chvilkou držel v šachu.

To se kluka dotklo. Rozbrečel se a skočil mámě do náručí, kde sebou začal vzteky cukat, jako kdyby byl zasažen elektrickým proudem.

„Že se nestydíte! Takhle se k němu chovat!“ obořila se na únosce jeho matka. „Vždyť je to ještě dítě!“

To už stoupal po schůdkách do vagonu Zdeněk Šatlava.

„Zachovejte klid, o vše se postarám, již nebudete více strádat,“ oslovil rukojmí skoro jako Ježíš a obrátil se k lidem na nástupišti, ale hlavně do televizních kamer: „Přišel jsem zajistit našim občanům bezpečí a klid, když to současná vláda nedokáže."

Několik lidí na nástupišti zatleskalo.

„Nechte si tady mě a pusťte na svobodu ženy a děti!“ navrhl únoscům dramatickým hlasem.

„Hanba vám! Tohle je jasná diskriminace žen!“ ozvala se mezi lidmi na nástupišti nám již známá aktivistka Vlasta Konečný. „To, že pouštíte na svobodu nejdřív děti, je v pořádku, jsou to bezbranná mláďata lidského druhu bez ohledu na typ pohlaví. Ale dávat takto přednost ženám je ponižující. Jako kdyby byly něco míň než muži!“

Všichni mlčeli. Dokonce i holubi přestali vrkat. Vlasta Konečný se rozhlížela po lidech, aby u nich našla podporu, ale všichni se schválně dívali jinam.

„Vždyť žena může být stejně skvělá rukojmí jako muž, možná i lepší,“ sdělovala všem přítomným okázale. „Je skladnější, víc voní a míň toho sní. Svou roli dobře zvládá i jako únosce. Ostatně o tom bych vás teď ráda přesvědčila. Aby tato akce byla víc genderově vyvážená, rozhodla jsem se připojit k únoscům.“

Náhle přišla Vlastě esemeska. Mrkla na displej mobilu a najednou měla naspěch.

„Promiňte, nutně musím do Bruselu. Jednáme tam o úplném zákazu močení vestoje,“ hlásila všem a pomalu se sunula k podchodu. „Už jsem tam prosadila, aby ženy platily za životní pojištění stejně jako muži. To se sice nám ženám prodražilo a naše nezisková organizace Dobroděj se propadla do ztráty, ale ten pocit je k nezaplacení.“

Vlasta Konečný konečně zmizela v podchodu. Všichni si oddechli.

„Kde jsme to přestali?“ položil sám sobě otázku Zdeněk Šatlava, když všichni přítomní jakžtakž vstřebali Vlastin slovní průjem.

„Jo, už vím,“ svitlo mu a obrátil se na únosce: „Nechte si tady mě a pusťte na svobodu ženy a děti!“

Harry a Jindra, kteří stále drželi v šachu průvodčí a strojvůdce, si vyměnili pár tázavých pohledů. S touto situací šéfovy instrukce zjevně nepočítaly.

„Tak dobře,“ souhlasil nakonec Harry. „Nejdřív ať vypadne tahle rodinka.“ Ukázal na matku s rozmazleným klukem. „Nemám na ně nervy.“

Zatímco matka radostí vyskočila, kluk se začal nechutně vztekat.

„Já nikam nepudu! Já chci zůstat tady!“ vřískal víc než vlakové brzdy.

Patovou situaci se rozhodl vyřešit sám předseda strany Javor Zdeněk Šatlava. S maskou laskavého a vlídného politika si chlapce odvedl dál od kamer. Tam se k němu sklonil a přestal se přetvařovat.

„Padej ven, spratku, nebo ti nakopu prdel, že se tejden neposadíš!“ zachrčel mu zlověstně do ucha.

Kluk se vyděsil a utekl z vlaku. Matka vyrazila za ním.

Harry si k sobě přitáhl Šatlavu a pustil průvodčí.

„Jste volná. Můžete jít domů,“ oznámil jí.

„Ještěže jsem žena!“ zaradovala se.

„Spíš dítě,“ dodal Harry.

Průvodčí vyskočila z vlaku ladně jako laň a radostí začala metat po nástupišti kozelce. Gymnastka se v ní nezapřela. Bohužel přitom přehlídla podchod. Když do něj padala, stihla ještě udělat dvě salta, než se rozprskla o schodiště.

Harry mezitím prohmatal Šatlavu, jestli u sebe náhodou nemá zbraň, načež mu tu svou přiložil ke spánku. Ve vykopnutém okně od této chvíle čekali na příchod Martičky jen muži: dva únosci a dva rukojmí.

Jenže ve voze ještě zůstala zapomenutá učitelka. V ruce žmoulala několikrát přeložený papír, který ukradla únoscům, a čekala na příležitost. Tu vycítila právě teď. Nenápadně vstala a sunula se k východu. Ale když vzala za kliku, vrzlo to a Jindra její pokus o útěk zaregistroval.

„Vy tady zůstanete!“ křikl na ni.

„Ale já jsem taky žena,“ připomněla mu.

„To by mohl říct každej.“

„A já si teď navíc vzpomněla, že jsem doma nechala zapnutou žehličku.“

„Tohle na nás nezkoušejte! Žehlit můžete někdy jindy!“

Jindra ukázal na sedadlo ve vlaku a učitelka si na něj poslušně sedla. Ten pocit, že může rozkazovat někomu, kdo mu dělal ze školy peklo, ho omámil. Netušil ale, že to je právě ona, kdo mu udělal peklo i z únosu vlaku.

Autor: Jiří Růžička | úterý 23.5.2017 12:24 | karma článku: 7.45 | přečteno: 205x

Další články blogera

Jiří Růžička

Jak vyzrát na policii? Pomocí techna!

Naši policisté umějí udělat bububu, když ale spustí hlasité techno, sklopí uši i pendrek, spontánně začnou hlídkovat, vytvářet perimetr a sepisovat výzvy. Proč toho nevyužít třeba na vodě?

30.7.2017 v 16:08 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 4088 | Diskuse

Jiří Růžička

Na šlapadla jen střízliví? Zakažme alkohol i chodcům!

Kdo se dnes na vodě opováží řídit šlapadlo pod vlivem alkoholu, klidně může skončit i v žaláři. Proč takto nezatočit i s opilými chodci, kteří si pletou zebru s nosorožcem?

27.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.20 | Přečteno: 5095 | Diskuse

Jiří Růžička

Co může zachránit sociální demokracii? Sázka na emoce!

Doposud se sociální demokraté snažili získat voliče slibováním výhod a kritizováním Andreje Babiše. Potázali se však s úbytkem preferencí. Nyní jim nezbývá než chytit voliče aspoň za srdce. (velmi odlehčené zamyšlení)

10.7.2017 v 11:54 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 2216 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 12.61 | Přečteno: 261 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 121 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 1159 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 148 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.93 | Přečteno: 179 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 38.76 Průměrná čtenost 744

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.