Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (16/21)

24. 05. 2017 13:51:20
Harrymu a Jindrovi se začíná únos vlaku vymykat z rukou. Vedle opozičního předáka Šatlavy, který už vystřídal jednu rukojmí, přijíždí na nádraží i premiér Karabáč a odborová předačka Basta Fidli. Do akce se vrací kapitán Orel.

Zakvílely brzdy a před nádražím zastavilo další auto. To konečně přijel kapitán Orel. Sice měl ještě bahno za ušima, ale už také i pod čepicí. Jelikož jeho nový vůz nebyl vybaven velmi tmavými skly, chránil si oči alespoň brýlemi proti slunci, aby po tom šoku nedostal zánět spojivek.

Elegantně vystoupil z vozu a urovnal si na sobě nový oblek, ze kterého ještě visely cedulky.

„Pane kapitáne?“ přiskočil k němu poručík Kafral a zasalutoval.

„Přebírám velení,“ oznámil mu Orel. „Kde je tady nádraží?“

„Stojíte vedle něj, pane kapitáne,“ upozornil ho Kafral a ukázal na nádražní budovu.

„Myslel jsem si to. Sejměte otisky prstů z předmětů doličných a vyslechněte všechny svědky, hlavně ty, kteří před vámi budou utíkat.“

„Už se stalo, pane kapitáne. Zatkli jsme šest kapsářů a jednoho kondičního běžce.“

„Vy mi snad čtete myšlenky.“

„To bych si nedovolil, pane kapitáne. Jen už si pamatuji, co po mně vždycky chcete.“

Před nádražím zastavil ještě jeden vůz, tentokrát to byla černá limuzína předsedy vlády. Nejprve z ní vyskočila ochranka a proslídila nejbližší okolí. Premiér mezitím poslouchal uvnitř něco se sluchátky na uších. Záhy vystoupil z vozu i on a hned se hnal na nádraží. Do cesty se mu postavil kapitán Orel.

„Pane premiére, jako policejní důstojník vás důrazně žádám, abyste co nejrychleji odjel! Ani pro mě, normálního poctivýho člověka, tu není bezpečno, natož pak pro vás,“ varoval ho naléhavě.

„Nemohu odjet do bezpečí, když vím, že lidem ve vlaku hrozí smrt,“ proklamoval premiér. „Životy našich občanů jsou pro mě důležitější než kyslík.“

„Nechcete aspoň neprůstřelnou vestu?“

„Mně stačí neprůstřelné alibi.“

„Nebo suspenzor? Já sám jeden nosím. O dvě čísla větší. Ženský to rajcuje a chlapi mi závidí.“

„Ne! Já nemám co skrývat!“

„Vy nemáte genitálie, pane premiére?“

„Ne, geny Thálie jsou mi cizí. Já mám geny Athény. To byla řecká bohyně moudrosti a symbol řecké civilizace. Jestli si to ze školy ještě dobře pamatuju. Ale teď mě omluvte, spěchám.“

***

Před nádražím zastavilo v krátké době už třetí auto. Tentokrát z něj vyskočila rozlícená odborová předačka Basta Fidli. A rovnou si došlápla na premiéra Karabáče, který před ní nestihl utéct do nádražní budovy.

„Takhle zbaběle přede mnou nezdrhal ani předseda legislativní rady, když jsem po něm chtěla uzákonit právo na práci a flákání!“ řvala na něj jako z pavlače. „A to všechno jenom kvůli jedný omluvě! To je facka nejenom mně, ale i všemu pracujícímu lidu!“

„Že zrovna vy si berete do pusy pracující lid!“ oplatil jí premiér. „Vždyť vy jste v životě nepracovala!“

„Protože to mám zakázaný. Kolikrát bych ráda něco dělala, ale nesmím, jako zástupce všech pracujících bych ztratila nadhled,“ vysvětlila mu Basta, načež si ho pohrdavě přeměřila pohledem: „Ale vás prej z práce vyrazili.“

„No dovolte! Já jsem vyléčenej workoholik. A jako alkoholik už nikdy v životě nesmí pít, tak já mám od lékaře zakázáno pracovat.“

„Já zase slyšela, že jste si jako vyučenej instalatér nedokázal zapamatovat, na který straně vodovodní baterie je teplá a na který studená.“

„A já zase vím, jaký je vaše původní jméno! Žádná Basta Fidli, ale Růženka Nádeníčková! To musí člověka fakt štvát, když mu rodiče dají zdrobnělý jméno.“

Premiér Karabáč se na odborářku škodolibě usmál. Té se vzteky nahrnula krev do hlavy.

„Že se nestydíte, pane premiére! Chci po vás jednu mizernou omluvu a vy mě místo toho takhle kádrujete.“

„Nestydím,“ posmíval se jí premiér. „A co víc, mně se to dokonce líbí.“

„Mohla bych s váma mluvit mezi čtyřma očima?“ zeptala se ho, když chytila druhý dech, a s opovržením pohlédla na dvoučlennou ochranku, která jim dýchala na záda.

„Samozřejmě,“ odpověděl premiér, „ale nemám moc času.“

Odešli spolu do čekárny na nádraží, kde zrovna nikdo nebyl.

„Tak abys věděl, ty starej tajtrlíku!“ obořila se na něj, ale ne moc hlasitě, aby nebyla slyšet ven. „Kvůli tvý urážce nám lidi přestávaj platit členský příspěvky! A když jde o prachy, tak končí veškerá legrace!“

Naštvaná Basta Fidli se ještě rozhlídla, jestli je náhodou někdo nepozoruje. Správně usoudila, že ve staré poplivané čekárně, kde se ještě topí uhlím, nejsou kamery.

Pak napřáhla ruku a premiérovi dala pořádnou ránu pěstí. Něco takového politik zjevně nečekal, protože upadl na zem docela snadno. Ale vzpamatoval se velmi rychle.

„A od teď jsme spolu skončili!“ oznámil jí suše, když vstával a oklepával se.

Zatímco ona zaujala bojový postoj v očekávání odvetného úderu, on se jen otočil a odešel se vztyčenou hlavou. Jenže na zemi tu po něm zůstala obálka, která mu vypadla ze zadní kapsy kalhot. Basta Fidli z ní vytáhla hlavičkový papír s textem, který vykouzlil na její tváři škodolibý úsměv. Četla ho hned třikrát. V očích jí přitom hořely plamínky. Zároveň ale moc nechápala, o co tu jde.

***

„Jsem premiérem této země a přicházím vystřídat rukojmí!“ hulákal už z dáli Martin Karabáč, když se blížil k motoráku.

„Pozdě, pane premiére!“ spustil na něj z okna stejně hlasitě Zdeněk Šatlava již v pozici rukojmího. „Už jsem tu já, předseda strany Javor.“

Premiéra to ale z míry nevyvedlo. Hbitě nastoupil do vlaku a začal břichem šťouchat do Šatlavy.

Oba únosci jen zírali.

„Dobře, uznávám, byl jste tu první,“ připustil smířlivě premiér Karabáč, načež zahřímal: „Ale teď už laskavě vypadněte!“

„Nikdy! Jedině až po vás,“ vzepřel se Šatlava.

„Chápu, že si tuhle příležitost nechcete nechat ujít, než ten váš Javor spláchnou volby z povrchu zemského. Ale v tomto případě by měl dostat přednost nejvýznamnější politik této země a ne nějaký vyžilý outsider.“

„Souhlasím, pane premiére. Opravdu bude nejlepší, když půjdete domů. Podle průzkumů jsem nyní v této zemi nejoblíbenějším politikem já! Důvěřuje mi 47 procent obyvatel!“

„Tak vysoká důvěra je podezřelá a signalizuje, že s demokracií není něco v pořádku. Vždyť Hitlerovi a Gottwaldovi voliči taky takhle věřili a všichni víme, jak to dopadlo!“

„Ale vám, pane premiére, důvěřovalo před lety dokonce 48 procent lidí. To tenkrát podezřelé nebylo?“

„Nebylo. Já jsem výjimka.“

***

Basta Fidli (Růženka Nádeníčková) vyhledala před nádražím kapitána Orla a nalezený papír mu předala. Nejspíš čekala, že policejní důstojník po přečtení textu foukne do své pověstné píšťalky, které se bojí snad všichni kriminálníci světa i mnoho nevinných lidí, a premiéra Karabáče zatkne. Jenže Orel to tak jednoznačně neviděl. Prioritou pro něj byla záchrana rukojmích a zneškodnění únosců. Radši vyrazil do terénu obhlédnout situaci. S velkým odstupem oběhl všechna nástupiště, aby se mohl k unesenému vlaku nepozorovaně přiblížit z odvrácené strany.

Autor: Jiří Růžička | středa 24.5.2017 13:51 | karma článku: 7.56 | přečteno: 226x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 239 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 935 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 842 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.