Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

26. 05. 2017 12:14:41
Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

Oba únosci si střelbou upevnili autoritu nejen u rukojmích, ale i u lidí, kteří stáli na perónu. Mnozí jedinci se báli dokonce i pohnout, jen aby to do nich únosci nenašili. Jestliže už předtím tady nebyla moc uvolněná atmosféra, tak teď to tu připomínalo muzeum voskových figurín. Moc se nehýbali ani únosci, protože prostě nevěděli, co mají dělat. Pistolemi dál drželi v šachu svoje rukojmí, Harry Šatlavu a Jindra strojvůdce, a čekali. Jen premiér Martin Karabáč se jejich zbraní nebál. Rejdil kolem nich a provokoval je.

„Tady na Šatlavu možná platí střelba,“ ukázal na opozičního předáka s pistolí u spánku. Pak střídavě nahlížel do očí obou únosců a vedl siláckou řeč: „Ale já se vás nebojím! Já jsem premiér! Já tu budu rozhodovat o rukojmích! Ne vy!“

Harry usoudil, že premiér Karabáč tentokrát zašel příliš daleko. Pustil ze sevření Šatlavu, který se stejně nechystal utéct, když přišel dobrovolně, vzal jedno jablko z tašky, která tu po někom zůstala, a opatrně ho, bubákem dolů, postavil Karabáčovi na hlavu. Tomu konečně došlo, že jde do tuhého, a přestal machrovat.

Harry namířil zblízka pistolí na jablko, aby bylo jasné, že si chce hrát na Viléma Tella. Premiérovi se při pohledu do hlavně promítl v duchu celý jeho život. Málem ho to ale unudilo k smrti, protože v tom bijáku šel z jedné schůze do druhé. Kdyby se mohl zmenšit, tak to udělá. Měl chuť zatáhnout za záchrannou brzdu, které si ve vagonu všiml, ale nebyl důvod, když motorák stál.

Harry mířil na jablko a prstem tlačil na spoušť. Když už se zdálo, že vystřelí, nečekaně strhl pistoli dolů a vzal si na mušku Karabáčovy boty.

„Střílet na jabka mě vlastně nebaví,“ přiznal najednou a zmáčkl spoušť.

Byla to sice velká šlupka, ale premiér Karabáč zůstal nezraněn. Jen se příšerně lekl, až málem ztratil vědomí. Zavrávoral a svalil se na nejbližší místo k sezení.

„Dobrá práce,“ pochválil Šatlava Harryho, který se ho opět chopil jako rukojmího.

Již pološílený Jindra se podíval na hodinky a rozeřval se na lidi venku: „Ještě dvacet minut a pak uvidíte, jak umím střílet já! Už teď můžu prozradit, že dobře! Na střelnici jsem měl nejlepší výsledky ve střelbě na běžící a nadávající terč!“

„Ahoj, Jindro! Jsi to ty?“ ozval se nečekaně mezi lidmi na nástupišti něžný dívčí hlas.

Hrubé rysy v Jindrově tváři se náhle otupily jako sekačka na trávu, když s ní vjedete do kamenolomu, agrese se proměnila v něhu. Jindra rozkvetl štěstím a nahodil úsměv, který by i z Napoleona udělal pacifistu.

„Martičko!“ zajíkal se vzrušením. „Já myslel, že už se nikdy neuvidíme!“

„Já taky,“ odpověděla celá rozvášněná. „Tuhle jsem si omylem sáhla do očí při krájení feferonky, ale lékaři to zvládli.“

Jindra okamžitě pustil ze sevření strojvůdce a odložil pistoli, takže o zbraň i bezprizorního rukojmího se musel postarat Harry, jinak by se rovnováha sil v motoráku nebezpečně narušila, a vyklonil se z okna, aby byl své lásce blíž. Harry ho hned strhl zpátky.

„Co blbneš, vole? Dyť tě zatknou! Nebo rovnou zastřelej!“ zašeptal mu do ucha.

Jindra, ač nerad, se znovu chopil zbraně i strojvůdce, ale jeho oči, uši i nos patřily dál jenom Martičce, která mezitím dorazila až pod vykopnuté okno.

„Proč nestuduješ na Harvardu?“ zeptal se jí Jindra.

„Dala jsem přednost škole života.“

„Myslíš, že by mě tam taky vzali?“

„To bych zařídila. Ale musel bys mi platit školný.“

Marta nastoupila do vlaku a přitulila se k Jindrovi a nepřímo i k strojvůdci, který už s něčím takovým nepočítal. Milenci si dali neskutečně dlouhou pusu. Harry musel Jindrovi zacpat nos, aby ho donutil polibek ukončit.

„Jak jsi mě tu vůbec našla?“ zajímal se Jindra, když chytil druhý dech.

„Viděla jsem tě v televizi a vzpomněla si na vše hezké, co jsme spolu prožili u telefonní budky.“

Milenci si hleděli do očí. Jiskřilo to mezi nimi jako mezi tramvají a trolejovým vedením při námraze. Něha, která z nich sálala, se šířila rychleji než ptačí chřipka po drůbeží farmě. Nakazila i učitelku. Ačkoliv ta si ještě před chvílí ztěžovala na nevolnost, nyní ji láska, byť cizí, vyléčila. Přišourala se k vykopnutému oknu a začala všem sdělovat svoje poznatky:

„Kdepak láska. Amor si nevybírá, střílí šípy nejen na chytráky, ale i na úplné blbce. Kdo se jednou zamiluje, už není schopen násilí. Jsme zachráněni!“

Milenci se k sobě dál tulili. Jindra mohl na Martě oči nechat.

„Máš ještě hezčí postavu než tenkrát,“ všiml si.

„To víš, chodím do posilovny,“ vysvětlila mu.

„Jak se taková křehká dívka jako ty dostane do posilovny?“

„Normálně, dveřma.“

Na nástupiště nečekaně dorazila i Anička. Byla tu sama, Helena zůstala radši před nádražím, neměla zrovna náladu na šaškárny, jak přiznala později.

„Ahoj, tatí!“ zakřičela na Harryho, ale neinformovanému pozorovateli se mohlo zdát, že oslovuje Jindru. „Seš fakt skvělej! Až vyrostu, chci bejt jako ty!“

Přítomní policisté po ní okamžitě vystartovali.

„Tady nemůžeš bejt, holčičko! Pro děti je to tu moc nebezpečný,“ sdělil jí jeden z ochránců zákona.

„Ale když já... Tatí!“ byla její poslední slova na nástupišti.

Drapli ji za nohy a ruce a odvlekli pryč.

Marta zbystřila. Její rysy zhrubly. Tohle se jí nelíbilo.

„Ty máš dceru?“ zeptala se Jindry.

„Nemám. Není moje,“ vysvětlil jí. „Tady Harry je její otec.“

Ukázal na Harryho, který ale zvadl a sklopil hlavu.

„Tak řekni něco!“ naléhal na něj.

„Já asi jejím otcem nejsem,“ přiznal Harry jen opravdu nerad a přede všemi. „S Helenou jsme se poznali tři měsíce před jejím narozením.“

„To není možný!“ nevěřil vlastním uším Jindra.

„Ale je... Helena byla vždycky taková přísná a nedostupná. Ale dala mi domov a za to ji mám rád, i když je zlá, bije mě a nejeví zájem o sex.“

„Nejeví zájem o sex?“ žasnul dál Jindra.

„Ano. Já ji vlastně ještě nikdy neviděl nahou.“

„Na rozdíl od tebe, co?“ vyjela Marta po Jindrovi a vytrhla se mu z náručí. „Srabe! Schválně jsi byl impotentní jenom se mnou!“

„Já? To ty seš impotentní!“ nenechal si to líbit Jindra.

„Jak asi můžu bejt impotentní, když čekám dítě?“

Marta si pohladila zvětšené břicho.

„Aha,“ nevycházel z úžasu Jindra. „Já myslel... Já myslel...“

„Sis myslel, že jsem tlustá, co?“

„Promiň,“ zjihl Jindra a pokusil se Martě sáhnout na břicho. „Kope už?“

„Ne!“ okřikla ho a odstrčila. „Ale kopnu já tebe! Sprosťáku! Normálně jsi mě podváděl s ňákou jinou courou!“

„Takhle o mý ženě nemluv,“ ohradil se Harry víceméně z povinnosti.

„Ty drž taky hubu!“

„Martičko, uvažuj!“ nevzdával se naděje na smír Jindra. „Když byla Anička počatá, její matku jsem znal jen od vidění.“

Marta ubalila Jindřichovi facku, která by zabila malého psa.

„Tím hůř, prasáku! Už tě nechci nikdy vidět!“

Hrdá a naštvaná opustila v chvatu motorák i nádraží.

„Martičko, vrať se!“ volal za ní ještě Jindra s něhou, která brala za srdce i otrlé policisty, pak se ale proměnil v bezcitné monstrum a zařval na perón jako lev: „Tohle vás všechny bude mrzet!“

Vystřelil do vzduchu, znovu chytil strojvůdce, tentokrát velmi pevně, a ke spánku mu přiložil pistoli.

„Kdo z vás měl tady ty kecy o lásce?“ zeptal se všech přítomných lvím chraplákem.

Učitelka, která si mezitím radši zase sedla, nesměle zvedla ruku.

„To já,“ přiznala statečně, byť s třesoucím se hlasem. „Moc se omlouvám. Zapomněla jsem zdůraznit, že se to netýká impotentů.“

Jindra zrudl a vytřeštil oči. V tu chvíli se zdálo, že v jeho mozku se nenachází rozum ani v homeopatickém množství.

„Máte dvacet minut na to, aby se do mě Martička zamilovala! Jinak je s váma konec! Se všema!“ řval jako šílený z okna vlaku.

„I s náma?“ zeptal se jeden z policistů, kteří zevlovali po nástupišti.

„I s váma! Nikdo odsud neodejde, jinak začnu střílet hned teď!“ pouštěl Jindra hromy blesky.

Všichni v šoku zmlkli a znovu se proměnili v exponáty muzea voskových figurín. Jen jim dát na hlavy knoty a zapálit. Dokonce i Harry vytuhl, ale jen na chvíli. I v tomto vypjatém okamžiku si vybavil šéfovy pokyny a dokonce měl stále v úmyslu se jimi aspoň trošku řídit. Stále ještě naivně doufal, že Jindra na tom bude stejně.

„Připrav se na ústup,“ zašeptal mu do ucha.

„Ani mě nehne!“ odpověděl mu Jindra na plnou pusu.

„Podle pokynů máme teď zdrhnout zadem.“

„Strč si ty svý pokyny někam!“

Autor: Jiří Růžička | pátek 26.5.2017 12:14 | karma článku: 8.45 | přečteno: 189x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 146 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 239 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 935 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 842 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.