Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

27. 05. 2017 9:01:10
Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

Zatímco na nástupišti před uneseným motorákem houstla atmosféra jako škubánky na nádraží ve Hlukovanech, odstřelovači na střechách se nudili. Jeden z nich to už nevydržel a aspoň zatelefonoval své ženě, aby přišel na jiné myšlenky a služba mu rychleji utíkala.

„Ahoj, kotě! Jak se máš?“ hlásil do mobilu.

„Skvěle!“ ozvala se jeho žena. „Zrovna nakupuju na náměstí.“

Odstřelovač namířil zbraň na náměstí.

„No jo! Vidím tě dalekohledem na pušce.“

"A co ty? Už jsi dneska někoho zastřelil?“

„Ještě ne. Dokonce jsem si ani nevystřelil.“

„To mě mrzí. Měl by sis najít náhradní terč, nebo tě to doma zase chytne.“

„Nedělej ze mě závisláka! Já to klidně bez střelby vydržím. Dokážu se ovládnout.“

„Jo? A kdo tuhle rozstřílel luxusní porcelánový talíře, který jsme dostali od našich k výročí svatby?“

„Myslel jsem, že to jsou terče. Měly na dně takový kolečka s puntíkem uprostřed.“

„A kdo mýmu tátovi postřílel polovinu holubů, který mu vyhráli dvě soutěže?“

„Zase já. To přiznávám. Myslel jsem, že to jsou vysoko letící terče. Ale neminul jsem ani jednou.“

„Však táta taky ne, když tě mlátil hráběma.“

„Radši obraťme list. Co bude dneska k večeři?“

„Koupila jsem bažanta.“

„Mňam! Ukaž mi ho!“

Odstřelovačova žena vytáhla z tašky krásného a velikého bažanta. Nemohl se na něj dalekohledem vynadívat. Ani si přitom nestačil všimnout, že k němu zezadu přistoupil poručík Kafral.

„Jak to jde?“ zeptal se ho a poplácal po zádech.

Odstřelovač se lekl a zmáčkl spoušť.

„Ten bažant je už mrtvej! Nemusíš po něm znova střílet!“ zlobila se na něj po telefonu manželka.

„Nějakej melouch?“ vyzvídal Kafral.

„Spíš nehoda. Střelil jsem manželce do ptáka.“

Kafral se zarazil a chvilku musel hledat slova.

„Mně nepřísluší hodnotit transsexualitu vaší ženy,“ dodal nakonec. „Jen jsem se od vás přišel podívat na Orlovu záchrannou akci.“

***

Na nástupišti u motoráku vládlo napětí, které by snad dokázalo rozhýbat i tramvaj. Ve vzduchu visel blížící se masakr. A to ještě nebylo po 22. hodině. Dokonce i holubi odletěli. Snad jen premiér Karabáč nevnímal onu hrůzostrašnou atmosféru, jelikož byl napůl v bezvědomí. Seděl vedle učitelky a stále se ještě vzpamatovával ze střelby.

„Už se to nachyluje, už se to blíží!“ pouštěl hrůzu na všechny kolem sebe šílený Jindra.

Harry se mu ještě pokoušel šeptem domluvit: „Zdrháme! Stejně nemáme vostrý!“

„Nikdy, srabe!“ odsekl Jindra, který kupodivu také šeptal.

„Chceš střílet slepejma?“

„Jo! Zblízka jsou jako vostrý. A už mi dej pokoj, nebo tě zastřelím taky!“

Jindrovi evidentně dělalo dobře, že je středem pozornosti všech přítomných lidí i televizních kamer. Představoval si, že se na televizi dívají i jeho spolužáci ze Zvláštní školy Klementa Gottwalda, a naparoval se kvůli tomu jako páv.

„Tak co, Vaňku, Kopecký, Březino, Nováku?“ zubil se zlověstně do objektivů. „Role se obrátily! Teď budete zavazovat tkaničky vy mně! A taky nudle z nosu vám dám do polívky! A taky cvrčka do tašky, abyste poznali, jaký to je!“

Pak se Jindra obrátil na učitelku, která seděla za ním na sedadle, a položil jí škodolibou otázku: „Ještě nesnášíte, když někdo przní češtinu?“

„Ano,“ zakuňkala.

„Ta dobře poslouchejte: véča, hoďka, vopruz, manža, pokec, kilčo, páčko, limča...“

„Zadrž, Jindřichu!“ zasténala. „To se nedá poslouchat. Jako kdybys mi nožem vyřezával z hrudi srdce.“

Jindra si ale nedal říct: „Sváča, říďa, smažka, dovča, ksicht, krimoš, háro, smajlík, socka, meníčko.“

I když si učitelka zacpávala uši, stejně nesmírně trpěla. Dech se jí chvěl, slzy měla na krajíčku.

Pobavený Jindra pohlédl na hodinky a zvážněl.

„Nedá se nic dělat, čas vypršel. Jako první zastřelím naše rukojmí,“ oznámil do kamery hlasem Fantomase a obrátil se na strojvůdce: „Máš ňáký poslední přání?“

„Mám. Pusťte mě na svobodu!“ zkoušel ho přechytračit strojvůdce.

„Na to ti neskočím.“

„Ale já se chci naposled pomilovat s mojí manželkou!“

„To by moh říct každej!“ odmítl ho Jindra a obrátil se na Šatlavu: „A co vy?“

„Já chci to samý.“

„Jak to samý?“ obořil se na Šatlavu strojvůdce. „Vy máte něco s mojí ženou?“

„Padla, Pepo!“ zakřičel kdosi od schodiště na nástupišti.

Byl to kapitán Orel převlečený za železničáře. Obličej mu zdobily vousy, dokonce měl i čepici. Chvátal k motoráku.

„Jsem tvůj náhradník a jdu tě vystřídat!“ oznámil strojvůdci, když došel až pod vykopnuté okno vlaku.

„Ale já jsem Láďa!“ oponoval mu strojvůdce.

„Výborně! Testem totožnosti jsi prošel. Jen jsem tě zkoušel podle nových interních předpisů,“ pokračoval železničář Orel a zároveň se samozřejmostí sobě vlastní nastupoval do vlaku.

„Podle zákoníku práce má Láďa nárok na odpočinek,“ vysvětlil Jindrovi, když došel až k němu.

„O co vám jako jde?“ nechápal jeho počínání Jindra.

„Bože, vy máte ale dlouhý vedení!“ obrátil oči v sloup železničář Orel. „Řeknu to znovu a pomalu, aby to pochopil úplně každej: Jsem váš novej strojvůdce. Láďovi padla. Pusťte ho, nebo na vás zavolám odbory!“

„Správně!“ zakřičela odborová předačka Basta Fidli, která stále postávala mezi lidmi na nástupišti. „Jestli neposlechnete, uděláme vám ze života peklo! Z kriminálu se nedostanete! Zapomeňte na podmíněný propuštění z výkonu trestu, jako je to běžný u jinejch zlodějů a vrahů!“

Jindra dostal strach, jeho hlas ztratil na síle: „Dobře, ať jde. Stejně je to jedno, když tu máme náhradu.“

Strojvůdce byl z té rychle nabyté svobody celý nesvůj. Pravděpodobně se u něho projevil stockholmský syndrom, protože začal Jindru plácat po zádech.

„Jen jděte! Jste volný, už se vám nemůže nic stát,“ vybídl ho Šatlava.

Strojvůdce vyrazil k východu. Sotva si stoupl na schůdky, ujela mu noha a upadl na perón.

Jeho místo u Jindry zaujal železničář Orel. Harry ho ještě předtím prošacoval, jestli náhodou nemá u sebe zbraň.

„Ale toho jsem měl vystřídat já!“ protestoval premiér Karabáč, který se pomalu probíral z šoku, ale ještě nebyl schopen ani vstát ze sedadla.

Šatlava se ho už chystal okřiknout, ale nakonec z toho sešlo, protože Karabáčovi znovu došly síly a usnul.

„Neviděli jsme se už náhodou někde?“ zeptal se Harry železničáře Orla.

„Je to možný,“ nezaváhal Orel. „V civilu chodím normálně mezi lidi.“

„A nevadí vám, že umřete?“ položil mu velmi osobní otázku Jindra.

„Naopak! Od tý doby, co mi utekla manželka a pošel křeček, už pro mě život nemá žádnej smysl.“

Železničář Orel udělal na oba únosce smutné oči, ti si vyměnili nechápavé pohledy.

Sílu okamžiku podtrhli čtyři policisté s těžkými pytli na zádech, kteří se zčistajasna objevili pod vykopnutým oknem.

Únosci znejistili. Ve vzduchu cítili habaďůru. Harrymu se dokonce vybavila finta s trojským koněm. Co když jsou v těch pytlích další policisté? Nebo psi zabijáci? Napadaly ho šílenosti.

„Co to je tohle?“ křikl na policisty.

„Váš milion korun, pane. V kovových padesátikorunách,“ odpověděl mu jeden z uniformovaných mužů.

Harry a Jindra se po sobě znovu nechápavě ohlédli.

Policisté měli dost co dělat, aby s tak těžkým nákladem do motoráku vůbec nastoupili. Však se také vagón mírně naklonil. Pytle složili únoscům přímo pod nohy, čímž omezili jejich volný pohyb po voze, jak jim nařídil Orel, a rychle zmizeli.

Autor: Jiří Růžička | sobota 27.5.2017 9:01 | karma článku: 9.17 | přečteno: 146x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

29.5.2017 v 9:58 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 239 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 935 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 842 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.