Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (20/21)

29. 05. 2017 9:58:07
Když Martička doma zjistí, že únosci dostali milion, mění svůj názor na Jindru a míří zpátky na nádraží, kde mezitím vrcholí únos vlaku Orlovým brilantním zásahem. Motorák může pokračovat v jízdě za město i se všemi aktéry.

Marta začala tušit, že se stalo něco nepatřičného, už když přijela na kole před dům, kde bydlela se svým kulturistou, a spatřila tu zaparkovanou sanitku. Sotva vytáhla nohy z klipsen, otevřely se domovní dveře a dva lapiduši z nich vynesli ven na nosítkách jejího bezvládného svalnatého přítele. Měl rozbitou hlavu a z úst mu šla hustá modrobílá pěna.

„Proboha, co se ti stalo?“ křikla na něj a upustila kolo na chodník.

„Asi se něčím předávkoval, jinak si to nedokážu vysvětlit,“ odpověděl za jejího přítele domovník, který následoval sanitáře. „Hlavou zboural příčku mezi kuchyní a koupelnou.“

„Takový neštěstí!“ zakňučela a vytryskly jí slzy, jako kdyby měla místo slzných váčků ostřikovače skel.

Nedokázala z něho spustit oči, ani když už byl v sanitce, takže ji málem přivřeli do dveří. Mávala mu, jako kdyby odjížděl do války.

„Domluvíme se nějak na opravě tý zdi?“ zeptala se pak domovníka, který stál vedle ní.

„Promiňte, ale tohle bych řešil pozdějc. V televizi dávaj přímej přenos z nádraží v Lopotíně. Únosci právě dostali milion korun a mě zajímá, jak to dopadne,“ odvětil domovník a zmizel zpátky v domě.

„Milion korun?“ řekla si pro sebe a pookřála. „Jindro, ty se nezdáš.“

Marta sebrala ze země kolo, nasedla na něj a jela zpátky do Lopotína.

***

„A teď už vypršel čas doopravdy! Ne jako minule!“ hulákal Jindra z vykopnutého okna na nástupiště. „Jako prvního zastřelím novýho strojvůdce,“ oznámil s gustem a škodolibě se usmál na Orla převlečeného za železničáře.

„Děkuju!“ zahořel vděkem Orel.

Oba únosci si znovu vyměnili nechápavé pohledy.

„Jaký je tvoje poslední přání?“ zeptal se ho Jindra.

Orel se zamyslel, pak radostně vyhrkl: „Rád bych si s váma dvěma udělal selfie.“

Harryho a Jindru už nebavilo pořád si vyměňovat nechápavé pohledy, ale nemohli si pomoct.

„Neměl by sis přát něco trochu normálního?“ zeptal se Jindra.

„Co blbnete, kluci?“ nenechal si vzít svou poslední radost železničář Orel. „Z toho bude pecka virál. Už vidím ty miliony lajků a sdílení.“

Teď už si Harry a Jindra nechápavé pohledy nevyměnili. Oba došli k závěru, že jejich nový strojvůdce je blázen, a přestali se divit.

„Tak jo, no,“ souhlasil Jindra.

Orel vylovil z kapsy mobil a pokusil se natáhnout ruku před sebe tak, aby měl oba únosce v záběru.

„Blíž ke mně,“ požádal je, když zjistil, že mu ruka nestačí. „A ty zbraně dejte na chvíli dolů, ať to nevypadá blbě.“

Poslechli a přitulili se k němu. Ale ani potom je oba neměl v záběru.

„Bude lepší, když nás vyfotíte vy,“ požádal Šatlavu a podal mu svůj mobil.

Konečně byl fotoaparát ve správné vzdálenosti. Všichni tři dali hlavy dohromady. Železničář Orel stál uprostřed a usmíval se do objektivu, jako kdyby se fotil se svými oblíbenými idoly. Dokonce dal Harrymu a Jindrovi ruce na ramena. Ale neměl je tam kvůli nějaké náklonnosti či obdivu. Měl je tam kvůli tomu, aby mohl oba rychle a bezpečně zneškodnit!

Náhle a nečekaně srazil rukama k sobě jejich hlavy, až to zadunělo. Únoscům se zatmělo před očima a zcela ztratili orientaci. Orel jim okamžitě zabavil jejich zbraně. Ještě se pokusili utéct, ale zakopli o výkupné a natáhli se na zem jak dlouzí tak širocí. Orel po nich skočil, přepral je a připraveným lankem svázal tak, že zůstali pevně zády k sobě.

Únosci byli konečně zneškodněni.

Lidé na nástupišti se bouřlivě roztleskali. Připojila se i učitelka, Šatlava a premiér Karabáč, kterého definitivně probral právě potlesk. Orel zahodil vousy i čepici a jako na divadle předvedl několik úklonů. Snímaly ho všechny kamery, cvakaly fotoaparáty. Přímo pod vykopnuté okno, ve kterém ještě před malou chvílí kralovali ozbrojení únosci, se prodrala televizní reportérka a začala hlásit do kamery:

„Byl to nakonec sám kapitán Orel, kdo zneškodnil oba únosce. Postavil se jim pouze s holýma rukama a s mobilem.“

Orel mezitím přešel do kabiny pro řidiče a motorák rozjel. Nikdo z dosavadního osazenstva tak nestačil vystoupit. Naopak přibyl jeden černý pasažér, nebo spíš pasažérka. Na zadní nárazník nenápadně naskočila odborářská šéfová Basta Fidli.

Motorák opustil nádraží a pokračoval v jízdě za město po vedlejší neudržované trati mezi louky, pole, lesy a černé skládky.

Když byl dostatečně daleko od lidských obydlí, Orel ho zabrzdil a přešel mezi ostatní cestující.

„Nemám pro vás dobré zprávy, pane premiére. Už vím všechno,“ vystartoval na Karabáče.

Premiér se tvářil, že neví, o čem je řeč.

„Všechno? Tak schválně: Jak zní Pythagorova věta?“ pokoušel se mlžit.

„Součet čtverců nad oběma odvěsnami pravoúhlého trojúhelníku se rovná čtverci nad jeho přeponou,“ nenechal se zaskočil Orel.

„Máte za jedna!“ ozvala se učitelka.

„Ale hlavně vím, kdo má na triku tenhle únos vlaku!“ dodal důrazně Orel a premiérovi pohlédl zpříma do očí.

A protože premiér jeho pohled opětoval, hleděli tam na sebe tak dlouho, dokud jim nezačaly slzet oči. I ostatní ztuhli zvědavostí.

„Tohle by mě taky zajímalo,“ přiznal Šatlava.

„Mě taky,“ připojila se učitelka.

Zato únosců se to dotklo.

„O co vám jako jde?“ rozzlobil se Harry na Orla. „Tohle je náš únos!“

„Přesně tak!“ dodal Jindra, aby to nevypadalo, že je tu jen do počtu.

„Slyšel jste to?“ přidal se premiér. „Je to práce tady těch dvou. To musí pochopit i policajt.“

Orel se usmál a vytáhl z kapsy několikrát přeložený papír s požadavky, který mu hodila z vlaku učitelka, a zamával s ním premiérovi před nosem.

„Hele, co mám!“ chlubil se.

„Šéfovy požadavky!“ vykřikl Jindra, jakmile spatřil papír. „Co jsme se kvůli nim natrápili.“

„Hlavně tys trápil nás, magore!“ opřel se do něj Harry. „Kvůli tý tvý Martičce bys nejradši postřílel všechny lidi.“

„Všechny ne,“ bránil se Jindra. „To by pak nežila ani ona.“

„Sklapni!“ okřikl ho Harry.

„Podařilo se mi vypátrat autora tohoto pamfletu!“ slavnostně všem oznámil kapitán Orel a znovu zamával papírem.

Jindra se obrátil na Harryho: „Konečně poznáme svýho šéfa!“

„Drž už hubu!“ znovu ho setřel Harry.

Orel vytáhl z kapsy další papír.

„Tohle vypadlo premiérovi z kapsy, když mu domlouvala Basta Fidli,“ oznámil všem a nasadil slavnostní tón: „Díky tomu můžu prozradit jméno člověka, kterej všechno spískal.“

„Jestli tu někdo hodlá začít zpívat, tak by měl vědět, že zpívat můžu i já!“ skočil mu do řeči premiér. „Mám dosud nezveřejněný a dost překvapivý písničky o vás, kapitáne Orle, i tady o Šatlavovi!“

Šatlava to nevydržel a nahlédl Orlovi přes rameno do obou papírů. Rychle se začetl a málem mu vyskákaly oči z důlků.

„Jestli, pane premiére, zazpíváte, tak já zazpívám o vás písničku, kterou jste si napsal sám,“ prohlásil Šatlava.

„Tady se snad chystá muzikál,“ usoudil Jindra a povzdechl si: „Martička má muzikály ráda. Škoda, mohli jsme na něj jít spolu.“

Harry už neměl sílu ho utřít, jen sebou párkrát škubl.

Orel, Šatlava a premiér Karabáč se na sebe chvíli mlčky dívali a čekali, až někdo z nich ten gordický uzel rozetne.

„Mám návrh,“ spustil premiér. „Co kdyby v týhle diskusi pokračovali jenom lidi, kterejch se přímo týká?“

***

Ještěže měl kapitán Orel s sebou rezervní lanko. Harryho a Jindru tak mohl bez problémů přivázat ke kolejnici před čumákem vlaku.

„Byla byste tak hodná a pohlídala je?“ požádal ještě učitelku, když udělal poslední uzel.

„Samozřejmě,“ odvětila učitelka a škodolibě se usmála na Jindru, „mám v tom praxi.“

Seděli tam mezi pražci přivázaní zády k sobě a ještě k tomu ke kolejnici a nad nimi stála přísná pedagožka.

„Kdepak, Jindřichu, tys byl a vždycky budeš známá firma,“ povzdechla si učitelka.

„Zase jste si na mě zasedla!“ zakňoural Jindra jako ukřivděné dítě. „A mnohem větším gaunerů nadržujete.“

„To máš za ta ošklivá slova, co jsi mi říkal ve vlaku. A buď rád, že nemůžeš dostat třídní důtku.“

Harry už to dál nemohl poslouchat: „Budíček, paní učitelko! Copak vám ještě nedošlo, že nás hlídáte jenom kvůli tomu, aby mohli jednat bez vás?“

Učitelka se zarazila, ale jako typická pedagožka své zaváhání neuznala: „Kdybyste mě nerozčilovali, tak jsem na to přišla už dávno.“

„Když nás rozvážete, tak za odměnu nenápadně zjistíme, co tam probíraj,“ sliboval Harry.

„Na to vám neskočím! Půjdu na to jinak.“

Autor: Jiří Růžička | pondělí 29.5.2017 9:58 | karma článku: 9.69 | přečteno: 130x

Další články blogera

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

29.5.2017 v 12:08 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 193 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (19/21)

Jindra kvůli nenaplněné lásce vyhrožuje, že postřílí nejen rukojmí, ale i všechny lidi na nástupišti, dokonce i svého parťáka Harryho. K motoráku přichází kapitán Orel převlečený za železničáře, aby vystřídal další rukojmí.

27.5.2017 v 9:01 | Karma článku: 9.17 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (18/21)

Aby Harry a Jindra dali jasně najevo, že tohle je jejich únos, krotí politiky střelbou do vzduchu. Dusno na nástupišti rozfouká Martička, která přichází za Jindrou, když si to tak přeje. Jenže poručit lásce dokáže jen málokdo.

26.5.2017 v 12:14 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

26.6.2017 v 20:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Eva Sádecká

Odvaha

Přestaň se bát a piš nový příběh, vždyť tam chceš jít, dávno víš. Přestaň se bát a žij to, co přijde, když na cestu svou se odvážíš.

26.6.2017 v 13:57 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 240 | Diskuse

Šárka Medková

"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"

Tak jsme se po dlouhé době vydali jen sami dva na romantický víkend. Vytáhla jsem manžela na festival. Díky teplákové bohyni, kterou nebudu jmenovat, jsem získala ZDARMA dvě vstupenky na Slunovrat do Sázavy.

26.6.2017 v 13:19 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 936 | Diskuse

Michal Pohanka

O lásce a zločinu

2. kapitola hořkovtipného románu o vztazích, zamilovanosti, Češích a dvou komických kriminálních existencích

26.6.2017 v 13:06 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 164 | Diskuse

Lukáš Swoboda

"Kdo ví jak to doopravdy bylo"

Češi jsou filutové. Jednou větou dokáží sofistikovaně po selsku smést ze stolu událost i celého člověka. A dokonce u toho dokáží vypadat jako mudrcové na slovo vzatí. Lhostejno kolik škody tímto českým moudrem napáchají.

26.6.2017 v 11:03 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 843 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 9.15 Průměrná čtenost 314

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.