Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (17/21)

25. 05. 2017 12:19:19
Kapitán Orel rozjíždí mezi nástupišti akci na záchranu rukojmích a likvidaci únosců. O rukojmí se mezitím přetahují opoziční předák Šatlava a premiér Karabáč. Tak pokračuje smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí.

Ve vykopnutém okně nad nástupištěm se dál vyjímali dva únosci a dva rukojmí. Harry držel v šachu předsedu strany Javor Zdeňka Šatlavu a Jindra strojvůdce. Nově kolem nich rejdil premiér Martin Karabáč, který si umínil, že vystřídá strojvůdce.

„Pusťte ho na svobodu! Já to vezmu za něj! A rád!“ vnucoval se jim.

„Nikdy!“ nesouhlasil Harry. „Vlak bez strojvůdce je jako kafe bez kofeinu.“

„Náhodou!“ oponoval mu premiér. „Já piji kafe bez kofeinu běžně a moc mi chutná.“

„Tak jinak: Vlak bez strojvůdce je jako člověk bez mozku.“

„Náhodou! Takových lidí znám hodně a moc si jich vážím. Jsou hodní, důvěřiví a věrní. Bez nich bych nebyl tam, kde jsem.“

„Tak jinak: Vlak bez strojvůdce je jako peněženka bez peněz.“

„Náhodou! Peněženka bez peněz nevadí, když je v ní platební karta.“

„Tak jinak: Prostě strojvůdce nikam nepustíme a basta!“

„Basta? Kde je?“ zarazil se premiér.

„Kdo?“ nechápal Harry.

„Basta Fidli! Odborářská predátorka, která si udělala z pracujících dojnou krávu.“

Ze skrumáže lidí na nástupišti vyjela vzhůru ruka.

„Tady jsem, pane premiére! Vedete si skvěle!“ hlásila s úsměvem plným jedovaté ironie.

Premiér z její reakce neměl dobrý pocit. Vytušil, že se něco chystá, ale rychle se oklepal. Všiml si učitelky, která se doposud nenápadně krčila ve vlaku na vzdáleném sedadle.

„Tak vystřídám ji!“ ukázal na ni.

„Dobrý nápad. Stejně jsem tady navíc,“ pronesla učitelka s neprůstřelnou samozřejmostí, načež vstala a zamířila ke dveřím.

„Vy zůstanete tady!“ okřikl ji Jindra a namířil na ni pistoli, aniž by se přitom pustit strojvůdce.

Učitelka vytuhla v půli cesty.

„Nebude přece jenom lepší, když ji pustíme na svobodu?“ navrhl Harry Jindrovi polohlasně, aby nebyl slyšet na nástupišti.

„Nebude! Ta žena toho ví příliš.“

„Se nediv, když učila.“

Učitelka mezitím ještě trochu popošla k východu. To Jindru dopálilo.

„Nikam, účo!!!“ zařval na ni neskutečně, až se lekla a málem upadla na zem.

„Ale Jindřichu, tak agresívního tě neznám! Vždycky jsi býval akorát hloupý, pomalý a zlobivý,“ oznámila mu a chytila se za srdce.

„Vyspěl jsem,“ pochlubil se Jindra.

„Jestli nechceš, abych omdlela, tak mě pusť aspoň k oknu,“ vysoukala ze sebe celá otřesená. „Udělalo se mi nevolno z toho leknutí, potřebuji čerstvý vzduch.“

„Jen běžte,“ mávl velkoryse rukou Jindra, až mu z ní málem vypadla pistole. „Nebudu vás trápit, a to i přesto, že jste mě kolikrát během vyučování nepustila na záchod.“

Učitelka přešla k odvrácenému oknu, pod kterým nebylo žádné nástupiště. Sama si ho otevřela, vyklonila se ven a s chutí nasála čerstvé výfukové zplodiny, které sem zavál vítr z nedaleké silnice. Vzápětí si všimla kapitána Orla, jak se krčí hned pod vagonem u podvozku. Na ústech si držel ukazováček, aby věděla, že má mlčet, a zároveň jí ukazoval svůj policejní průkaz.

Učitelka ho neprozradila. Vzpomněla si na přeložený papír, který ji stále ještě pálil v dlani. Rozhodla se, že ho policistovi venku nenápadně hodí. Čekala na vhodnou chvíli.

***

Orla v kolejišti si mezitím všiml ostřelovač ukrytý na půdě jednoho z domů poblíž nádraží a začal ho svrbět prst na spoušti.

„Podezřelá osoba v kolejišti. Opakuji, podezřelá osoba v kolejišti,“ hlásil hned do telefonu. „Mám po ní střelit?“

„To je kapitán Orel, velí celé akci,“ odpověděl mu poručík Kafral.

„Takže po něm nemám střelit?“

„Ne!“

„Já jen že to moh bejt můj jubilejní stej zásah. S chlapama máme už dva měsíce přichystanou oslavu. A já si od tý doby ani jednou nevystřelil. A Orel má stejně neprůstřelnou vestu. Ani by si toho skoro nevšim.“

„Čoveče, vzpamatujte se! Tohle není pouť, tady nestřílíte na růže, ale na lidi!“

„Promiňte... A kdybysme vás na tu oslavu pozvali?“

„A dost!“

***

Zatímco učitelka předstírala u otevřeného okna, že si užívá čerstvý vzduch, u okna vykopnutého začínalo být dusno. Premiér Martin Karabáč se odmítal smířit s tím, že zde neukojí svou předvolební posedlost dobrem.

„Opravdu pro tu ženu nemůžu nic udělat?“ optal se Harryho, kterému na učitelce tolik nezáleželo jako Jindrovi.

Ale místo Harryho mu odpověděl Šatlava: „Mohl byste jí zvýšit důchod, když už jste tím premiérem.“

„K takovému populismu se nehodlám snižovat,“ odvětil mu premiér.

„Pro vás je populismem všechno, co zavání prací pro občany,“ kontroval Šatlava.

„A vám zase zavání jakákoliv práce.“

„Nelžete a přečtěte si náš volební program!“

„Raději ne, pane Šatlavo. Mně stačí klasické pohádky od Boženy Němcové a ne ty od vašeho tiskového oddělení.“

„Zato váš volební program, pane premiére, je horor o tom, jak chudý volič ještě k větší bídě přišel.“

„Jestli to je líný lempl, tak ať, to říkáme naplno. Ale přesně takové vy si chcete kupovat za peníze pracovitých daňových poplatníků.“

„To je lež! My chceme podpořit ty, kteří pracují, ale dřou bídu, protože si nestihli nakrást. Takovým lidem bychom rádi podali pomocnou ruku.“

„Zaspal jste dobu, pane Šatlavo. Dneska už stát občany za ručičku nevodí.“

„Já vím, pane premiére. Dneska je vodí za nos.“

Oba únosci, kteří doposud jen v úžasu sledovali hádku politiků, konečně ztratili trpělivost.

„A dost! Tady bude ticho!“ zařval Harry. „Kdo to má pořád poslouchat?“

„Tohle je náš únos!“ přidal se Jindra. „Nebo budeme střílet!“

Oba politici se zklidnili.

„Můžu ještě dvě věty?“ zeptal se po chvilce premiér najednou klidným a vlídným hlasem.

„O co vám zase de?“ nedůvěřoval mu Harry.

„Jen dvě věty, pak už budu zticha.“

„Ale opravdu jenom dvě,“ dal mu šanci Jindra.

Premiér Karabáč nasadil srdečný úsměv, zhluboka se nadýchl a najednou hrubě vypálil na Šatlavu:

„To já mám být rukojmí! Okamžitě vypadněte!“

„Nikdy!“ vyštěkl Šatlava. „Taky chci být v televizi!“

Harry už to nevydržel a dvakrát vystřelil do vzduchu.

„Tady bude klid!“ zařval jako pominutý. „Uneste si svůj vlak a nám dejte pokoj!“

Dvě rány vypálil i Jindra.

Všichni se polekali, včetně Šatlavy, který doteď věřil, že únosci jsou břídilové, jenom premiér si uchoval relativní klid. Učitelka využila situace, kdy měl každý starosti sám se sebou, a konečně hodila Orlovi oknem několikrát přeložený papír, který ukradla Jindrovi. Nikdo si toho nevšiml. Všechny přítomné spíš zajímalo, kdy se jim vrátí sluch.

***

„Sodoma, Gomora! O tomhle se mi nezdá ani v těch nejhorších snech,“ žasl kapitán Orel, když si před nádražím prohlížel oba obdržené papíry.

„A o čem se vám zdá v těch nejhorších snech?“ zeptal se ho poručík Kafral, který se zčistajasna objevil za jeho zády, aby vyčmuchal něco nového.

„Že zločin ovládl město a policie odmítá proplácet přesčasy,“ odpověděl Orel a podal mu jeden z papírů: „Tohle asi někdo vytisknul v kanceláři předsedy vlády. Už podle tý hlavičky. Rychle tam pošlete hochy z analytickýho, ať máme jasno.“

„To bohužel nepůjde. Mají moc práce. Někdo jim zaviroval počítače,“ přiznal poručík Kafral. „Ale mohl by vám pomoct můj dvanáctiletý syn Kuba. Celkem se v tom vyzná a zrovna doma sedí u počítače.“

Orel souhlasil a za chvíli mu už přistálo v mobilu několik velmi citlivých souborů, které Kuba objevil přes internet v premiérově počítači. Nyní už měl kapitán v případu jasno a mohl konat najisto.

„Hej! Vy!“ křikl na vousatého železničáře, který šel zrovna kolem,“ Buďte tak hodnej a půjčte mi svou uniformu! I s čepicí! A rychle!“

Jenže železničář se vůbec nehodlal svlékat. Dokonce se ani nezastavil.

„Dejte mi pokoj!“ utrousil akorát drze.

Orel se rozlítil: „Jménem zákona navalte uniformu!“

„Trhněte si!“ nedal si říct železničář.

Teď už kapitán Orel neměl slitování. Skočil plavmo po železničáři a zalehl ho. Dotyčný sebou nejdřív chvíli škubal jako mládě antilopy, které rdousí lev, pak se konečně podvolil. Když mu Orel opět poručil, ať se svlékne, svého stejnokroje se už vzdal celkem ochotně.

„Ty vousy taky!“ poručil mu Orel.

„Ale ty jsou moje!“ zakňučel nešťastník ve spodním prádle.

„Nebojte se, já vám je vrátím,“ trval na svém kapitán.

Až když Orel zjistil, že ani na třetí pokus nejdou strhnout, došel si do auta pro vlastní.

„Kde se tady přehazují výhybky?“ zeptal se pak Kafrala.

Autor: Jiří Růžička | čtvrtek 25.5.2017 12:19 | karma článku: 9.91 | přečteno: 208x

Další články blogera

Jiří Růžička

Prokrastin vycucaný z počítače

Tak dlouho jsem na počítači prokrastinoval, až se z toho vyklubala „písnička“ o prokrastinaci. Nebo spíš o lenosti.

13.10.2017 v 15:45 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jiří Růžička

Zázračné uzdravení

Toho rána Karel nedokázal vstát z postele. Párkrát se ještě pokusil vyhrabat z peřiny jako Jiřina Švorcová z močálu ve filmu Král Šumavy, ale k ničemu to nevedlo.

8.9.2017 v 16:30 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 465 | Diskuse

Jiří Růžička

Jak vyzrát na policii? Pomocí techna!

Naši policisté umějí udělat bububu, když ale spustí hlasité techno, sklopí uši i pendrek, spontánně začnou hlídkovat, vytvářet perimetr a sepisovat výzvy. Proč toho nevyužít třeba na vodě?

30.7.2017 v 16:08 | Karma článku: 43.04 | Přečteno: 4109 | Diskuse

Jiří Růžička

Na šlapadla jen střízliví? Zakažme alkohol i chodcům!

Kdo se dnes na vodě opováží řídit šlapadlo pod vlivem alkoholu, klidně může skončit i v žaláři. Proč takto nezatočit i s opilými chodci, kteří si pletou zebru s nosorožcem?

27.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.20 | Přečteno: 5115 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Jaroš

Na pozítří...

Kolegyně mi právě přeje "šťastnou urnu" ! ;) Nakonec, právě v čase voleb, proč si nedopřát trochu toho Švejkovského nadhledu?

20.10.2017 v 14:07 | Karma článku: 3.27 | Přečteno: 110 | Diskuse

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 14.95 | Přečteno: 436 | Diskuse

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 101 | Diskuse

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 150 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 186 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz

 

A ve volném čase jsem Prokrastin: https://youtu.be/b_hSazvAeJY



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.