Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (21/21)

29. 05. 2017 12:08:07
Smrtelně vážný příběh o zločinu, lásce a posedlosti mocí končí kompromisem, protože v politice platí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, když jde o moc a o peníze. Jen kapitán Orel se nevzdá svých zásad a podle toho taky dopadne.

Ve vlaku zůstali jenom Orel, Karabáč a Šatlava, který začal předčítat z odcizeného papíru:

„Žádáme, aby byla vyřazena z voleb Strana sociálně spravedlivé prosperity premiéra Martina Karabáče. Díky vládě této strany vstalo hospodářství z mrtvých a snižuje se státní dluh. To my, zlí lidé, nechceme. Jestli tu Karabáč bude vládnout dál, porostou platy a důchody, sníží se nezaměstnanost a v ulicích zavládne pořádek. Už bylo dost prosperity! Nechte vládnout Javor Zdeňka Šatlavy, ať naši zemi zachvátí chaos a hlad! I když slibuje ráj na zemi, dovede tuto zemi k záhubě. To jsou naše požadavky.“

Když Šatlava dočetl, neměl daleko k infarktu. Chvíli to rozdýchával, pak krvavýma očima pohlédl na premiéra Karabáče.

„Co vy jste za hajzla!“ ulevil si.

„Jak víte, že jsem to psal já?“ nenechal se zahnat do kouta Karabáč.

„Papír se stejným textem vám vypadl z kapsy u kalhot. Mám na to svědka,“ vypálil na něj Orel. „Naši odborníci si trochu proklepli pevnej disk vašeho počítače a vedle tohohle textu v něm našli i scénář dnešního únosu vlaku. A tohle je navíc vytištěný na hlavičkovým papíře předsedy vlády.“

„Takovej papír si může sehnat kdokoliv,“ stále se nenechal vyvést z míry premiér. „Asi mi ten text někdo strčil do kapsy i do počítače. Dneska se lidi neštítí ničeho, ani hadů a pavouků.“

„Jak myslíte,“ kontroval Orel. „Předám případ příslušným orgánům, ať jej vyšetří. O podezření budu samozřejmě informovat i novináře. Mimochodem, už mám prvního svědka, vašeho asistenta.“

V premiérovi to začalo kvasit jako burčák.

„Ten idiot!“ neudržel se nakonec. „No tak jo, no. Trošku jsem ten únos zorganizoval já, protože jinak by se voliči nedozvěděli pravdu.“

„Jakou pravdu?“ orosil se Šatlava. „Dyť ty požadavky jsou vylhaný!“

„Je to jemná nadsázka, nic víc, nic míň.“

„Záhuba, hlad a chaos je podle vás jemná nadsázka?“ rozzuřil se Šatlava. „Já vám tak jemně rozbiju hubu, že sám poznáte, co je to záhuba!“

„Jsem rád, že jste se přiznal, pane premiére,“ dostal se opět ke slovu kapitán Orel. „A to i přesto, že váš asistent chtěl dosvědčit, že jste nevinnej.“

Premiér obrátil oči v sloup a dal hlavu do dlaní.

„Vám ale tolik nešlo o ty vaše požadavky,“ pokračoval Orel. „Vy jste chtěl především zazářit jako hrdina!“

„Já se jako hrdina choval vždycky, ale voliči neměli nikdy příležitost to zjistit, tak jsem tomu chtěl trochu pomoct. Bohužel jsem si na to najal dva úplný magory.“

„Ale na ten hlavičkovej papír jste tisknul vy a ne oni,“ připomněl mu Orel.

Premiér Karabáč pokorně sklopil hlavu. V tu chvíli se zdálo, že rezignoval.

Kapitán Orel na něj spustil oficiálním tónem: „Pane premiére, jménem zákona vás zatýkám!“

On ale zůstal v klidu. Jen zvedl hlavu a s úsměvem na rtech mu promluvil do duše: „Jen abyste se neukvapil, pane kapitáne. Kdo myslíte, že vám vždycky kryl záda? Jenom za ten masakr v tramvaji můžete ještě vyfasovat nejmíň dva roky natvrdo.“

Orel zalapal po dechu a zaujal obrannou pozici: „Ale zachránil jsem vám manželku!“

„No právě.“

„Tak to nahlásím policii já!“ ožil Šatlava, který se stále ještě vzpamatovával z šoku.

„Nenahlásíte, pane předsedo,“ promluvil premiér i do jeho duše. „Mám nahrávku, na který slibujete výhodnej prodej vyšehradskýho Slavína jako naturální pomoc pohřební službě Kaput s.r.o.“

O Šatlavu se znovu pokoušel infarkt.

„Která svině!“ ulevil si.

„Vítejte v politice, pane předsedo!“ usmál se premiér. „To je jasnej střet zájmů.“

„Že zrovna vám vadí střet zájmů!“

„Mně ne. Ale policii a voličům ano.“

„Dva jedna pro vás, pane premiére,“ přiznal schlíplý Šatlava.

„Hlavu vzhůru, přátelé! Já myslím, že se dohodneme,“ povzbudil premiér Šatlavu a Orla. „Mám rád, když každej ví něco na toho druhýho. To se pak mnohem líp spolupracuje a všichni táhnou za jeden provaz.“

„To je otřes!“ ozvala se nečekaně učitelka zpoza vykopnutého okna.

„Všechno jsme slyšely a nebudeme váhat to použít,“ přidala se k ní odborářská předačka Basta Fidli, která tu byla také.

Obě dámy nastoupily do vlaku a sedly si k pánům.

„Co s váma?“ zeptal se jich premiér.

Učitelka se zamyslela a dostala nápad: „Nenašlo by se tam nějaké lukrativní místo v dozorčí radě?“

To Basta Fidli měla jasno hned: „Za křeslo ministryně práce a sociálních věcí jsem ochotná na všechno zapomenout.“

Premiéra takový přístup velmi potěšil.

„Přátelé, já myslím, že se opravdu všichni dohodneme,“ pravil jako skutečný státník, načež se obrátil na Orla: „Pane kapitáne, rozjeďte to! Je čas vrátit se zpátky na nádraží.“

***

Svázaní Harry a Jindra sledovali motorák, jak se jim zvolna vzdaluje a mizí v zatáčce. Zůstali tu úplně sami. Seděli a mlčeli. Zmáhala je únava a klížily se jim oči. Ale usnout nedokázali, věděli, že ještě není úplný konec.

„Jestli budeme mít v kriminále palandu, tak si zamlouvám postel dole,“ promluvil Harry, když už se stmívalo.

„Klidně. Mně to je jedno,“ odpověděl mu rezignovaně Jindra.

„A židli chci tu blíž k oknu.“

„Nechám ti i svoje moučníky. Bez Martičky by mi stejně všechno chutnalo hořce.“

„Třeba ji taky zavřou a budete spolu v jednom baráku,“ snažil se ho povzbudit Harry.

„To se nestane. Ne že by nekradla, to ne, ale na rozdíl ode mě si dává bacha.“

Ve směru od Lopotína se k oběma zločincům doneslo zvláštní skřípání. Jako když někdo jede na kole jen po ráfcích a všechna ložiska má zadřená. Nejen že ty zvuky trvaly, ony i sílily. Oba se ohlédli a nemohli uvěřit vlastním očím.

Od Lopotína k nim jela po kolejích na šlapací drezíně těhotná Marta.

„Martičko!“ zařval Jindra a zároveň sebou škubl, až málem zlomil Harrymu vaz.

„Jindřichu!“ opětovala jeho řev Marta.

Jindra chtěl vstát a běžet jí vstříc, jenže lanka, kterými je svázal a uvázal Orel, držela, jako kdyby byla ocelová. Zřejmě proto, že ocelová skutečně byla. Jindra musel potupně čekat na pomoc. Ta ale přišla nečekaně rychle. Marta přejela lanka drezínou a hned byli oba zločinci volní.

Milenci si padli do náručí a začali tokat.

„Miluju tě,“ rozněžnila se Marta. „Už od tý chvíle, co jsme se prvně potkali v tom baru.“

„Ale my se prvně potkali u telefonní budky,“ opravil ji Jindra.

„Chci říct u telefonní budky.“

„Ani milion obézních Amorů nedokáže vyvážit lásku, kterou k tobě cítím, moje milá Martičko,“ začal jí vyznávat lásku.

Harry, který to musel poslouchat, střídavě obracel oči v sloup nebo se chytal za čelo.

„Ještě nikdy jsem neměla tak úžasnýho kluka, jako jsi ty,“ přiznala Marta s ruměncem na tváři.

„Já taky ne,“ odvětil Jindra. Pak sáhl na její zvětšené břicho a zmocnil se ho smutek. „Jenom mě mrzí, že to dítě, co čekáš, není moje.“

„Co není, může bejt,“ usmála se tajuplně Marta.

„Ale to dítě opravdu není moje.“

„Není. Ale já se rozhodla, že ti ho dám.“

Jindra se rozzářil jako hořící levé křídlo Průmyslového paláce.

„Děkuju!“ řekl v dojetí.

„Ruce vzhůru a odhoďte zbraně! Nebo dřív odhoďte zbraně a pak dejte ruce vzhůru!“ ozvalo se z amplionu.

Z křovin podél trati vyšli ozbrojení policisté a namířili si to přímo k nim.

„Kam jste schovali ten milion?“ zašeptala Marta Jindrovi do ucha, když jí došlo, že jde do tuhého. „Budu ho opatrovat a až vás pustěj, tak ho společně utratíme.“

„Peníze bohužel zůstaly ve vlaku,“ přiznal Jindra.

Marta vzteky zavrávorala.

„Debile!“ procedila skrz zuby, načež se od obou zločinců distancovala.

***

Harry a Jindra nekladli při zatýkání odpor. Ve vazební věznici i při výkonu trestu seděli nakonec odděleně. Aspoň motáky si vyměňovali. Na jejich soudní líčení se přišli podívat i Jindrovi spolužáci Vaněk, Kopecký, Březina a Novák a všichni čtyři se náramně bavili, nejvíc při vynesení rozsudku.

Oba zločinci dostali dvanáct let nepodmíněně. Harryho sice pustili podmínečně z trestu o šest let dřív, protože si pravidelně čistil zuby a myl nohy, ale za pár dní ho zase zavřeli za napadení Heleny. Ve skutečnosti Helena napadla jeho, za ty řeči, co vedl na nádraží, a on se jenom bránil, ale vysvětlujte to soudci, když vy máte násilnickou minulost a Helena modřiny.

Marta a Vlasta Konečný si u soudu Harryho a Jindry tak padly do oka, že spolu záhy uzavřely na Karlštejně registrované partnerství. Marta pochopila, že štěstí se nedá koupit za peníze, a Vlasta rezignovala na feminismus. Nyní spolu vychovávají Martinu dceru Jindru a radují se ze života.

Strana sociálně spravedlivé prosperity Martina Karabáče a Javor Zdeňka Šatlavy získaly ve volbách dohromady 55 procent hlasů. Uzavřely spolu koalici a sestavily dvoubarevnou vládu. Basta Fidli se stala ministryní práce a sociálních věcí a paní učitelka byla jmenována do pěti dozorčích rad. Obě dámy souhlasily, že se stanou prodlouženou rukou Karabáče a Šatlavy.

Jen kapitán Orel odmítl poslušnost. Informace o pozadí únosu vlaku si nechal pro sebe, aby ho Karabáč nepotopil, ale o žádnou protislužbu, která by z něho dělala vazala, nestál. Šatlava a Karabáč ho ujistili, že na to má právo, a popřáli mu hodně štěstí. Bezprostředně po zatčení Jindry a Harryho byl Orel ještě oslavován jako hrdina, který zabránil krveprolití. Později ho ale policejní prezident stále častěji odvolával z případů kvůli údajné nekompetentnosti a nakonec byl opět přeřazen k dopravní policii. V jeho funkci ho nahradil poručík Kafral.

A pokud kapitán Orel svůj postoj nezměnil, dodnes řídí dopravu, vybírá pokuty a mlátí plácačkou nezodpovědné řidiče.

Autor: Jiří Růžička | pondělí 29.5.2017 12:08 | karma článku: 12.91 | přečteno: 264x

Další články blogera

Jiří Růžička

Prokrastin vycucaný z počítače

Tak dlouho jsem na počítači prokrastinoval, až se z toho vyklubala „písnička“ o prokrastinaci. Nebo spíš o lenosti.

13.10.2017 v 15:45 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 231 | Diskuse

Jiří Růžička

Zázračné uzdravení

Toho rána Karel nedokázal vstát z postele. Párkrát se ještě pokusil vyhrabat z peřiny jako Jiřina Švorcová z močálu ve filmu Král Šumavy, ale k ničemu to nevedlo.

8.9.2017 v 16:30 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 465 | Diskuse

Jiří Růžička

Jak vyzrát na policii? Pomocí techna!

Naši policisté umějí udělat bububu, když ale spustí hlasité techno, sklopí uši i pendrek, spontánně začnou hlídkovat, vytvářet perimetr a sepisovat výzvy. Proč toho nevyužít třeba na vodě?

30.7.2017 v 16:08 | Karma článku: 43.04 | Přečteno: 4109 | Diskuse

Jiří Růžička

Na šlapadla jen střízliví? Zakažme alkohol i chodcům!

Kdo se dnes na vodě opováží řídit šlapadlo pod vlivem alkoholu, klidně může skončit i v žaláři. Proč takto nezatočit i s opilými chodci, kteří si pletou zebru s nosorožcem?

27.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.20 | Přečteno: 5115 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Jaroš

Na pozítří...

Kolegyně mi právě přeje "šťastnou urnu" ! ;) Nakonec, právě v čase voleb, proč si nedopřát trochu toho Švejkovského nadhledu?

20.10.2017 v 14:07 | Karma článku: 3.27 | Přečteno: 110 | Diskuse

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 14.95 | Přečteno: 436 | Diskuse

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 101 | Diskuse

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 150 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 186 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 719

Píšu. V minulém století mi v MF Dnes vyšlo přes 200 sloupků. Na kontě mám mimo jiné knížku Na ocet a scénář Kozího příběhu se sýrem.

 

Jako bývalý rozhlasový moderátor jsem napsal a namluvil novelu z prostředí soukromého rádia Posluchači s láskou: https://youtu.be/nsPQpaqMpCg

 

Další mou novelu můžete najít zde: http://www.mamtalent.cz/kdyz-nam-teklo-do-bot.phtml?program=1&ma__0__id_b=7891

 

Bydlím na http://www.jiriruzicka.cz

 

A ve volném čase jsem Prokrastin: https://youtu.be/b_hSazvAeJY



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.